Bohumil Haase st.
Bohumil Haase st. (původně H. Gottlieb, též Háse, Ház, Háze, 1763-1824) podnikatel v knihtiskařství, nakladatelství, knihkupectví, písmolijectví a v papírenském průmyslu. Firma brzy předstihla aktivity souputníka Jana Nepomuka Ferdinanda Schönfelda a stala se nejen největším podnikem svého druhu v Čechách a na Moravě raně kapitalistické éry, ale i předním centrem knižní kultury celé monarchie. V Praze působila od roku 1798 plných 150 let a rodině byla odejmuta až socialistickým znárodněním.
Bohumil Haase pocházel z protestantské rodiny žijící v německém Halberstadtu. Patrně roku 1795 přišel do Prahy a zřejmě již 1796 pracoval v tiskárně Františka Václava Jeřábka. O rok později přijal postulát a od principála Jeřábka si pronajal knihtiskařský lis, na němž vyráběl akcidenční tisky (novoročenky, gratulační lístky aj.). Touto novinkou získal rozsáhlou klientelu jak v Praze, tak v Rakousku a Německu. Poměrně rychle nashromáždil kapitál nutný k založení vlastní tiskárny. Koncesi k provozování knihtiskařské živnosti obdržel 1798 (od 1804 užíval dědičného titulu stavovský tiskař, v úmrtním roce 1824 byl po majitelích Schönfeldovy tiskárny jmenován dvorským tiskařem). Roku 1800 se oženil s katoličkou Terezií, dcerou pražského nakladatele a knihkupce Kašpara Widtmanna, jehož pak do roku 1804 vedl jako příležitostného společníka (firma „Haase & Widtmann“). Měšťanství na Starém Městě získal 1802. Tehdy koupil na Staroměstském náměstí dům, do něhož přestěhoval knihtiskařský provoz (setrval zde až do 1835). Roku 1806 založil knihkupectví, 1811 otevřel půjčovnu knih, 1815 k podniku připojil písmolijeckou a 1821 litografickou dílnu (písmolijna vznikla sice bez povolení gubernia, ale byla tolerována).
Význam Haasovy tiskařské činnosti je však relativní. Odhlédneme-li od jeho role propagátora akcidencií, v typografické rovině žádné překvapivé změny ve srovnání se soudobým českým standardem nenastaly. Tiskl švabachem, příležitostně též frakturou. Antikvu pro jazykově českou sazbu poprvé užil až roku 1814, a i tak s ní šetřil. Ilustrační dřevořezy neužíval, zato hojně na frontispisy otiskoval mědiryty generačních kolegů z Prahy. Náležitého ocenění si ovšem zaslouží vazba Haasovy typografické činnosti na kamenotisk, který aplikoval jak do literatury krásné, tak exaktní. Vůbec největší přínos Bohumil Haase spočíval pak ve snaze nakladatelsky i výrobně pokrýt maximum čtenářských zájmů, přičemž častěji nežli beletrii a nábožensky výchovné tituly rozšiřoval literaturu odbornou, populárně naučnou a osvětovou. Přestože pocházel z Německa, velmi rychle se sblížil s českým prostředím. K blízkým spolupracovníkům tiskárny a nakladatelství patřili Bohumír Jan Dlabač, Josef Dobrovský, Václav Hanka, Jan Hýbl, Jan Javornický, Aleš Vincenc Pařízek, Josef Rautenkranc, Jan Nepomuk Štěpánek a další. Po roce 1820 produkce tiskárny slábla a část spisovatelské obce přešla k Janu Hostivítu Pospíšilovi.
Haasův ediční model významně přispěl ke stabilizaci spisovného jazyka, např. Bohumír Jan Dlabač Nachricht von den in böhmischer Sprache verfassten und herausgegebenen Zeitungen (Praha 1803), Karel Hynek Thám Neues kleines deutsch-böhmisches Wörterbuch (Praha 1804), Václav Hanka Pravopis český podle základů gramatiky Josefa Dobrovského (Praha 1817). Haase přispěl také k šíření překladů z evropských literatur, např. John Milton Ztracený ráj (Praha 1811 v překladu Josefa Jungmanna), Salomon Gessner Idylly (Praha 1819 v překladu Václava Hanky), i k rozvoji novočeské původní beletrie, např. Josef Chmela Bájky pro dítky (Praha 1818), Rukopis králodvorský (Praha 1819 v edici Václava Hanky). Haase počal dle německého vzoru vůbec poprvé v Čechách vydávat sbírky původních českých spisů, např. Hankova čtyřsvazková Starobylá skládanie (Praha 1817-1820, pátý díl v Tiskárně arcibiskupské 1823) nebo desetidílné Štěpánkovo Divadlo (Praha 1820-1824, svazky 11-16 vydávali Haasovi synové 1826-1832). Této Haasovy novinky se vzápětí chytil Jan Hostivít Pospíšil.
Mimo to Haase vydával také odbornou literaturu, např. Rulíkovo trojsvazkové dílo Učená Čechia (Praha 1807-1808) či třídílný Dlabačův Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien (Praha 1815). Vrchol Haasových publikačních aktivit v oblasti vědy představovalo sešitové pojednání O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář Bedřicha Všemíra hraběte Berchtolda a Jana Svatopluka Presla (Praha 1821-1835). První díl, doplněný 80 Preslem kreslenými a prý jeho sestrami kolorovanými litografiemi, byl dokončen 1823 ještě za Haasova života. Druhým a třetím dílem 1825-1835 pokračovali již jeho synové (obrazová část 2. dílu Rostlináře obsahuje též 80 litografií, 3. díl jen 4, zbylé 32 obrazy byly zhotoveny mědirytem). Haaseho vydání Rostlináře lze označit za první českou publikaci, v níž litografie vstoupila do služeb vědecké ilustrace. Paralelně s Rostlinářem tiskárna a litografická dílna vyrobila ještě prestižní herbář Hortus Canalius seu Plantarum rariorum, que in horto botanico … Jos. Malabaila comitis de Canal coluntur, icones et descriptiones Ignaze Friedricha Tausche (Praha 1823). Jednodílné pojednání obsahuje 20 kolorovaných litografií, rozdělených do dvou dekád.
Od roku 1818 se na provozu Haasových podniků významně podílel Ludvík Haase (1800-1868), nejstarší syn Bohumila Haase st. a čerstvě vyučený tiskař. Po otcově smrti plynule převzal dědictví a do čela firmy přijal jako společníka svého bratra Ondřeje Haase st. z Vranova (1804-1863, predikát udělen 1854). Roku 1831 se k oběma starším bratrům připojili mladší sourozenci Bohumil Haase ml. z Buchsteinu (1809-1887, predikát udělen 1870) a Rudolf Haase (1811-1888). Roku 1824 vydražili Ludvík a Ondřej Schönfeldovo privilegium na vydávání českých a německých novin. Vzniklá „novinárna synů Bohumila Haase“ (1825) vydává kupříkladu Pražské noviny (Praha 1825-1845, převzal Karel Vilém Medau) a Unterhaltungsblätter (Praha 1828-1829), které byly zprvu přejmenovány na Bohemia oder Unterhaltungsblätter für gebildete Stände (Praha 1830-1832), později na Bohemia, ein Unterhaltungsblatt (Praha 1832-1847) a pak v takřka stoleté existenci tohoto německého liberálního listu ještě několikrát. K vedení litografické dílny byl zhruba od 1826 až do 1833 přijat nový partner a dílna změnila firmu na „Haase & Hennig“. Po 1833 se synové Bohumila Haase litografie vzdali úplně a celý provoz přešel do vlastnictví Karla Augusta Ferdinanda Henniga. Haasova rodina ho odkoupila zpět roku 1852. Již od 40. let se firma jako vůbec první v Čechách věnovala reprodukci dřevorytu a ocelorytu. Pozvala několik francouzských grafiků, kteří vyškolili první domácí dřevorytce (mimo jiné Josef Pokorný, ca 1826-1872). Jedna z prvních publikací, do níž byly vřazeny oceloryty německých a anglických umělců, byl spis Wolfganga Adolfa Gerleho Bilder aus Böhmens Vorzeit (Praha 1842).
V lednu 1835 koupili synové Bohumila Haase st. od Jakuba Schönfelda pražský Anenský dvůr a firmu ze Staroměstského náměstí přestěhovali do nového působiště (k takto rozšířené tiskárně si v letech 1843-1849 pronajali ještě pražskou Tiskárnu arcibiskupskou). Roku 1837 založili papírnu ve Vraném/Vl. (odtud Ondřejův predikát). Od počátku zde byly v provozu dva papírenské stroje (1848 vybudovali také dílnu na výrobu a opravy papírenských strojů). Tiskárna, která v roce 1798 disponovala jen dvěma ručními knihtiskařskými lisy, měla před smrtí Haase-zakladatele 18 lisů. Roku 1830 bylo v provozu kromě 6 klasických dřevěných lisů již 13 železných (Stanhopových). Od 1833 v tiskárně stály jeden dvojitý a od 1841 tři jednoduché rychlolisy (poháněné v Čechách vůbec poprvé párou). V knihtiskařské dílně bylo tou dobou zaměstnáno 164 osob (z toho 60 sazečů a 36 tiskařů). Písmolijna měla dalších 46 zaměstnanců a 4 odlévací pece. Vedle běžně užitkových tiskových písem ryla a odlévala před polovinou 19. století také cyrilici a hlaholici dle kresebných návrhů Pavla Josefa Šafaříka. Synové Bohumila Haase st. zavedli roku 1840 vlastní měrnou stupnici sazebního materiálu. Jejich typografický bod byl založen na vídeňské stopě (1 bod = 0,3733 mm). Systém se rozšířil v Čechách a po části monarchie a zrušen byl až roku 1908, kdy Haasův závod na výrobu písma vplynul do Bertholdovy akciové písmolijny v Berlíně. Po polovině 19. století vybavili Haasovi synové knihtiskařský provoz galvanoplastikou a stereotypií. Roku 1843 byla s povolením gubernia zřízena také „zápůjční knihovna pánů a synů Bohumila Haase“. Tehdy obsahovala 16.000 svazků a roku 1853 nabízela už 30.000 svazků.
Roku 1868 převzal vedení pražské firmy „Synové Bohumila Haase“ Bohumil ml., zatímco vranovského provozu se ujal právník Rudolf Haase. V letech 1871-1879 byla celá firma akcionizována (pražská část nesla název „Akciový spolek Bohemia“, vranovská „Akciový spolek vranský“). Po zániku akciové společnosti vedl sloučený podnik Ondřej Haase ml. z Vranova (1842-1895), syn Ondřeje st. Po Ondřejově smrti stála v čele vdova Hedvika Haasová z Vranova s prokuristou Aloisem Katzerem a později nejstarší Ondřejův syn Max Haase z Vranova (od roku 1907 byl jediným majitelem). V roce 1908, kdy firma slavila 110. výročí založení, zaměstnával Max Haase 88 úředníků a na 800 dělníků a pomocných pracovníků.
Lit.: BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; ČERVENÝ, J.: Styky P. J. Šafaříka-bibliofila s knihtiskárnou a písmolijnou. Typografia 33, 1926, s. 145-151; FIALOVÁ-ŠÍROVÁ, M.: Haasova tiskárna a národní obrození. Praha 1957 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); HAASE, A. (a kol.): Der Annahof im Wort und Bild. Eine Monographie des Hauses A. Haase in Prag. Praha 1908 (též česky pod názvem Velkozávod A. Haase, Praha 1, Anenský dvůr. Anenský dvůr slovem i obrazem. Monografie domu A. Haase v Praze. Praha 1908); HOFFMANNOVÁ, J.: Pražští úřední tiskaři. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 299-314; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.), sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství a průmyslová revoluce. Sborník Národního muzea v Praze C 29/3. Praha 1984, s. 153-193; KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; NOVOTNÝ, A.: Knížka o knížkách ovšem staropražských. Praha 1955; PRAHL, R. (a kol.): Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern. Praha 2000; PŘÍBRAMSKÁ, I.: Bohumil Haase st. (1798-1824). Praha 2002 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); ŠÍROVÁ, M.: Nové příspěvky k dějinám Haasovské tiskárny v Praze. Sborník Národního muzea v Praze C 31/3-4. Praha 1986, s. 183-196; VOLF, J.: Dějiny veřejných půjčoven knih v Čechách do r. 1848. Praha 1931; VOLF, J.: Haasova a Barthova půjčovna knih v Praze v první polovině 19. století. Almanach Spolku českých bibliofilů 1929. Praha 1929, s. 10-26; VOLF, J.: Schönfeld kontra Haase. Časopis Národního muzea 98, 1924, s. 199-201; VOLF, J.: Spurný proti písmolijně Haasově. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 26-27; WITTLICHOVÁ, J.-VONDRÁČEK, R. (a kol.): Litografie-kamenopis aneb počátky české litografie 1819-1850 k 200. výročí vynálezu litografie Aloisem Senefelderem. Praha 1996 (výstavní katalog Národní galerie v Praze); ŽÁK, J. V.: Původ, rozkvět a nynější stav c. k. dvorní knihtiskárny Synův Bohumila Haase v Praze. Veleslavín 1, 1863-1864, sl. 185-187, 221-222 a 252-254.
Lex.: CHYBA 104-106 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; LEXIKON 2/1. 11-12. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.