Errata

Errata (lat. omyly, angl. a fr. corrigenda nebo errata, něm. Druckfehler nebo Druckfehlerberichtigung) prvek rámcových částí knihy, dle něhož si čtenář mohl opravit sazečovy přehmaty, které korektor při prvním čtení přehlédl, anebo které zjistil až v poslední fázi výroby během korektury definitivně vytištěných archů. Soupis doplněný u každé chyby příslušnou stránkou nesl obvykle označení „Index erratorum“ nebo „Omýlení“. Postačovalo-li sazeči místo, sloupcový seznam tiskových chyb se připojil za závěrečný text publikace. V opačném případě býval východiskem z nouze i přivázaný list (angl. errata slip, fr. feuillet d’errata, něm. Berichtigungsblatt nebo Druckfehlerverzeichnis).

Jeden z nejstarších soupisů tiskových chyb obsahují Moralia, sive Expositio in Job od Gregoria I. (Basel? ca 1472), která vydal Berthold Ruppel. Některé soupisy omylů měly úctyhodný rozsah. Kupříkladu sebrané spisy Giovanniho Francesca Pico della Mirandoly De rerum praenotione libri novem (Strasbourg 1506-1507), které připravila tiskárna Johanna Knoblocha st., obsahovaly tolik chyb, že k publikaci musela být na poslední chvíli přitisknuta patnáctistránková errata. V nadpisu pak editor čtenáři připomenul, aby nalezené chyby nesváděl na autora, nýbrž na sazeče. Pokud víme, do jazykově české knihy errata poprvé zařadil snad Mikuláš Konáč z Hodiškova, a to u Čtení a epištoly nedělní (Praha? 1523?), pak Jindřich Šturm v polemickém spisku Odpověď a zpráva bratří starších té jednoty … na třetí spis … habrovanských (Mladá Boleslav 1533) a konečně Tiskárna severinsko-kosořská v rámci Kuthenovy Kroniky o založení Země české (Praha 1539).

V některých tiscích bývá na omyly upozorněno jen sumárně. Jako příklad poslouží alibistické verše Šimona Lomnického z Budče zařazené do adaptace Burlaeova spisu Filozofský život aneb Historický spis o mravích a šlechetném životu (Praha 1595): „Omluva z strany errat || a proměnění liter některých. … Protož kdo tak hloupý není || najda nějaké zmejlení || v liteře nebo v slovíčku, || by bylo v smyslu trošičku, || může to sám napraviti || a na dobré obrátiti“. Jiný typ oprav pracuje pouze s věcnými omyly a běžné sazečské šotky (ze stč. pošetilosti) nechává mlčky na čtenářově opravě.

Lit.: BAĎUROVÁ, A.: O mejlkách, aneb Spisek útěšný pro redaktory, editory i autory. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 16. Praha 1999-2000, s. 239-259; OHLHAVER, H.: Über Druckfehler. Eine heiter-besinnliche Studie. Hildesheim 1960; TOBOLKA, Zd. V.: Kniha. Její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1949; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.