Johann Froben
Johann Froben (též Frobenius, ca 1460-1527) jeden z nejslavnějších humanistických tiskařů, jehož pověst překročila jak hranice Švýcarska, tak i celé německy mluvící Evropy. Frobenův přínos pro rozvoj knihtisku a kultivaci čtenářských zájmů bývá srovnáván s obdobným působením Alda Manuzia st. v Benátkách či Josse Badeho v Paříži. Narodil se v Německu a do Basileje přišel studovat univerzitu. Pak vykonával korektorské práce u Johanna Amerbacha. Měšťanství získal roku 1490. Brzy kolem sebe soustředil akademii humanisticky smýšlejících vzdělanců, nazývanou Sodalitas Basiliensis. Jako tiskař je doložen mezi léty 1491-1527. Od roku 1511 zaměstnával ve funkci editora a korektora Beata Rhenana (1485-1547), od 1514 s přestávkami Erasma Rotterdamského (1465/67-1536) a od 1524 zde jako správce, obchodní agent i korektor působil Čech Zikmund Hrubý z Jelení (též Gelenius, 1497-1554). Tento specialista na patristickou literaturu se také stal po zaměstnavatelově smrti vůdčí autoritou Basilejské akademie.
Za nejstarší tisk se považuje Biblia latina (Basel 1491). Dílna zpočátku pracovala samostatně, později ve spolupráci s německými kolegy. První se jmenoval Johann Petri, např. Conradus de Alemania Concordantiae bibliorum (Basel 1496). Druhým v pořadí byl Amerbach, např. Gratianus Decretum (Basel 1500). Společné partnerství všech tří firem trvalo od 1502 a je doloženo mimo jiné jedenáctisvazkovým vydáním sebraných spisů Augustina Aurelia Libri divi (Basel 1505-1517). Tiskaři zde užili dokonce kolektivní signet, totiž stojícího okřídleného dráčka se znakem města Basileje. Froben se však z Amerbachova a Petriho svazku roku 1512 osamostatnil.
Ediční politiku i estetickou úroveň publikací ovlivnilo silné přátelství s Erasmem Rotterdamským. Podstatná část Erasmovy literární činnosti byla tiskem publikována právě zde, např. Adagiorum chiliades tres (Basel 1513), In hoc opere contenta … Moriae encomium (Basel 1515), řecko-latinské Novum Instrumentum omne (Basel 1516) a znovu jako Novum Testamentum omne (Basel 1519), Querela pacis (Basel 1517), In Novum Testamentum … annotationes (Basel 1519), Paraphraseon in Novum Testamentum (Basel 1524), Hyperaspistes diatribae adversus servum arbitrium Martini Lutheri (Basel 1526) aj. Také ostatní Frobenova produkce byla bezvýhradně zaměřena na náboženskou, filozofickou a filologickou literaturu, např. Sophronius Eusebius Hieronymus Omnium operum (Basel 1516 v devíti svazcích), Thomas More Querela pacis (Basel 1517), Caecilius Cyprianus Opera (Basel 1521), Laurentius Valla Elegantiarum adeps (Basel 1527).
Frobenova edice spisů sv. Cypriana (Basel 1521). Cyprianus, Caecilius S.: Opera … ab innumeris mendis repurgata … labore suo Erasmus Roterodamus (Basel, Johann Froben 1521). Titulní strana s bordurou (nahoře bitevní vřava, zbylou plochu pokrývají křesťanské Ctnosti). Vročení bordury 1517 a monogram tvůrce AH (Ambrosius Holbein) u pravého horního rohu. Antikvariát Meissner (Praha).
Frobenův signet (Basel 1530). Johannes Chrysostomus S.: Opera, quae hactenus versa sunt omnia (Basel, Johann Froben–Erben 1530). Titulní strana šestého dílu s rodinným signetem (kerykeion). Antikvariát Meissner (Praha).
Frobenovo vydání Morovy Utopie (Basel 1518). More, Thomas: De optimo reip. statu deque nova insula Utopia, libellus vere aureus (Basel, Johann Froben 1518). Titulní strana s Frobenovým signetem nadnášeným dvěma andílky (kerykeion). Antikvariát Meissner (Praha).
Tiskárna vydala více než 320 publikací, proslulých jak vysokou úrovní renesanční výzdoby, tak i spolehlivostí ediční, sazečské i korektorské práce. Od roku 1515 Froben angažoval Hanse Holbeina ml., který se rázem proslavil už svou basilejskou prvotinou, totiž ilustracemi k Erasmově latinské Chvále bláznovství (1515). Jako signet užíval Froben od roku 1515 kerykeion čili cadeceum. Předlohy pro dřevořez a kovoryt mu kromě Holbeina postupně zhotovovali Urs Graf a Tobias Stimmer.
Po smrti Johanna Frobena se do čela firmy dostal jeho syn z prvního manželství Hieronymus Froben st. (1501-1563). Na basilejskou univerzitu vstoupil 1515 a k tiskařskému řemeslu byl přijat 1521. V období 1528-1563 vytiskl na 400 publikací. Počáteční tři roky spolupracoval jako dědic s nevlastním otcem Johannem Herwagenem st. (ca 1497-1558, činný 1521-1528 ve Štrasburku a 1528-1557 v Basileji). Od roku 1531 vytvořil kapitálové společenství s manželem své sestry Nikolasem Episcopiem st. (1501-1564, činný 1529-1564). Z této spolupráce vznikl mimo jiné řecko-latinský tisk Callimachových Hymnoi, meta tōn Scholiōn. Gnōmai ek diaphorōn poiētōn, philosophōn te kai rhētophōn syllegeisai. Callimachi Cyrenaei hymni, cum scholijs nunc primum aeditis (Basel 1532). Z bohemikálního hlediska je podstatné, že editor Zikmund Hrubý zde pro tisk užil rukopisnou předlohu, která ještě před časem patřila humanistovi Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic (dnes Strahovská knihovna v Praze, sign. DG III 11). Froben s Episcopiem připravili 1537 také první díl slovníku Zikmunda Hrubého Lexicon symphonum (Basel 1537-1544), v němž byla v zahraničí poprvé užita pro sazbu českých slov nediakritizovaná antikva. Froben během svého působení výrazně obohatil původní ediční model o tituly lékařské a přírodovědné, např. Caius Plinius Secundus Historia mundi (Basel 1530), Galenus Opera (Basel 1542), Georg Agricola De re metallica libri XII (Basel 1556) atd. Užíval týž signet jako zakladatel firmy. Po smrti Hieronyma st. převzali v letech 1560-1585 tiskárnu jeho synové Ambrosius Froben (1537-1602) a Aurelius Erasmius Froben st. (1539-1587). Posledním majitelem se stal Ambrosiův syn Hieronymus Froben ml. (1563-1611), který tiskárnu 1587 prodal basilejskému tiskaři Leonhardu Osteinovi (činný 1578-1595).
Antonín Rybička vnesl do české odborné literatury hypotézu, že u Johanna (správně Hieronyma st.) Frobena se snad ve druhé polovině 30. let zdokonaloval budoucí pražský typograf Jiří Melantrich z Aventinu. Jeho pobyt v Basileji však není dosvědčen ani korespondencí tiskárny, ani archivními prameny tamní univerzity (jako tovaryš měl být imatrikulován) a skutečnost, že jeden z Melantrichových signetů kopíroval motiv frobenovského kerykeionu, pro doložení basilejského pobytu naprosto nedostačuje. V době, kdy se signety zcela volně přejímaly na dálku, má toto svědectví stejně mizivou hodnotu jako povědomost o Melantrichově dluhu, zaznamenaném v účetní knize Frobenů roku 1559 (jednalo se o 50 fl. za zboží odebrané na frankfurtském veletrhu). Dluh nanejvýše dokazuje, že Melantrich s Frobenovou tiskárnou jednal obchodně v Německu, nikoli však, že v Basileji nějaký čas bydlel.
Lit.: BIEDL, A.: Eine griechische Handschrift aus der Sammlung des Bohuslav v. Lobkowicz. Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 71, 1933, s. 94-119; BRANDLER, K.: Johannes Frobenius. Hammelburg 1960-1961; BRANDLER, K.: Johannes Frobenius „Ein Fürst der Buchdrucker des 16. Jhdts. in Basel“. Fuldaer Geschichtsblätter 36, 1960, s. 135-148; ČERVENKA, J.: Basilejský humanismus a Jan Blahoslav. In: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského 1571-1971. Sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava (red. S. Bimka a P. Floss). Uherský Brod (1975), s. 50-63; HEITZ, P.: Basler Büchermarken bis zum Anfang des 17. Jahrhunderts. Strasbourg 1895; HIERONYMUS, Fr.: Griechischer Geist aus Basler Pressen. Basel 1992; RYBIČKA, Ant.: Melantrichové z Aventina a tiskárna jejich. Pomůcka k dějepisu literatury a typografie domácí. Časopis Českého muzea 39, 1865, s. 123-142 a 209-221; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 22 (Die Drucker von Basel, 2 Johann Froben). Leipzig 1940; WACKERNAGEL, R. (ed.): Rechnungsbuch der Froben & Episcopius, Buchdrucker und Buchhändler zu Basel, 1557-1564. Basel 1881 (repr. Vaduz 1985).
Lex.: BENZING (Buchdrucker) 32, 36 a 41; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 354; GELDNER 1. 118, 123-124. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.