Knihtisk (význam)

Knihtisk (význam) přestože dopad knihtisku na formování společnosti byl pozvolný, již němečtí a italští humanisté žijící v době prvotiskařů a z Čechů poprvé Augustinus Moravus (Käsenbrod) označovali Gutenbergovu technologii u vědomí jejího významu epitetem „donum Dei“. Za dar Boží považovali knihtisk později i Martin Luther, Philipp Melanchthon, Jan Amos Komenský aj. Nejstarší humanisté uvítali, že právě knihtisk už od svých počátků trvale fixuje starší (antické) literární památky, a tím je uvádí do širšího povědomí a zároveň chrání před možným zničením, jemuž by byly vystaveny při ojedinělém tradování rukopisném. Okamžitý význam knihtisku oceňovaly v prvních desetiletích též objednatelé a odběratelé nejjistější, totiž církevní instituce, neboť pečlivá editorská činnost tiskařů a korektorů přispěla ke stabilizaci a standardizaci textů liturgické literatury. Kolem velkých tiskáren se počaly už na počátku 16. století formovat skupiny humanistických učenců, které do doby, nežli ediční iniciativa přešla na nakladatele a nakladatelské domy, urychlovaly proces konstituování individuálně chápaného autorství a pozitivně ovlivňovaly čtenářský vkus.

Mladší generace tak knihtisk zákonitě vnímaly jako zprostředkovatele kulturních hodnot a nejdokonalejší soudobý prostředek masové komunikace. Po Lutherově vystoupení se toto účinné informační médium stalo nástrojem náboženské a politické propagace. Se sílícím společensko kritickým zakotvením knihtisku mohutněla také církevní a světská cenzura. Reakcí na angažované postoje některých tiskařů byly proto mnohdy tresty absolutní (za protifeudálně zaměřené novinové letáky skončili na hranici, nebo stětím Hans Hergot roku 1527 v Lipsku, Balthasar Hubmaier 1528 ve Vídni, William Tyndale 1536 v Londýně, Étienne Dolet 1546 v Paříži, Jan st. Olivetský z Olivetu 1547 v Olomouci, John Twyn 1663 v Londýně aj.). Prvním tiskařem, který v boji za svobodu slova se státní mocí neprohrál, byl John Peter Zenger z New Yorku (1735).

Kulturotvorný a ekonomický přínos nového řemesla, jehož produkt měl poprvé v dějinách lidské společnosti sériový charakter, se spojitě promítl nejvýrazněji do úrovně gramotnosti a vzdělanosti. Nešlo přitom o změny náhlé, revoluční, nýbrž o pozvolný proces trvající vlastně až doposud. Poněvadž se tištěná kniha zhruba po 70. léta 15. století vyvíjela jako vědomá nápodoba knihy rukopisné, z hlediska konzumu nebyl mezi oběma způsoby fixace textu spatřován zvlášť podstatný rozdíl (dokládá to mimochodem soudobé označení knihtisku jako „ars artificialiter scribendi“ čili umění mechanického psaní). Gutenbergův vynález nepřinesl ani okamžitý zánik skriptorií s profesionálními opisovači a kaligrafy, ale každopádně inicioval jejich pozvolný útlum. Proti písaři, který opisováním jediné knihy strávil rok i déle, tiskárna totiž za tutéž, anebo spíše kratší dobu vyrobila publikaci v nákladu několika stovek exemplářů. Hromadný tisk si tak vynutil citelný pokles prodejní ceny, změny v knihkupecké praxi a vznik skutečného knižního trhu. Poněvadž nabídka převýšila pomaleji se vyvíjející ekonomické možnosti a čtenářské schopnosti publika, trh některých knihtiskařských velmocí byl záhy po polovině 15. století přesycen (Itálie, Německo, Francie). Napomohl tomu jistěže i poněkud stereotypní ráz vydavatelské politiky. Současný stav bádání o prvotiscích dovoluje počítat s 26.550 bibliografickými jednotkami vzniklými do konce roku 1500 (při průměrném nákladu 300 otisků lze uvažovat až o 8 milionech knih celkem).

Předpokládá se, že v následujících letech 1501-1600 bylo vyrobeno více než 210.000 titulů (při průměrném nákladu 1.500 výtisků lze uvažovat minimálně o 315 milionech starých tisků). Teprve v tomto období se knihtisk cele otevřel novým potřebám měšťanské společnosti a tištěná kniha v důsledku hluboké diferenciace edičních modelů přestala být s výjimkou bibliofilií exkluzivním předmětem sběratelského zájmu a tezaurace peněz. Stala se masově užitným statkem přispívajícím k demokratizaci společenských hodnot. Poskytovala vzdělání a osvětu, ovlivňovala soukromý, náboženský a politický život i zábavu. Poptávka, kterou dříve vytvářel jednotlivec, získala díky moderně konstituované čtenářské obci celospolečenský charakter. Sociální výkyvy zejména mezi městem a venkovem rozrůzňovaly kvalitu i kvantitu knižního trhu. Kultivaci čtenáře napomáhal jeden z nejvlastnějších atributů knihtisku, totiž nový způsob recepce literárního díla založený nikoli již na vnímání poslechem, nýbrž tichým čtením. Vizuální četba tištěného díla, do něhož stále častěji pronikal národní jazyk, se vlivem morfologicky stabilizovaného písma, ústupem uzuálních zkratek a naopak zaváděním interpunkčních znaků stala i pro laické vrstvy komfortnější. Knihtisk přitom na vývoj a ustálení národních spisovných jazyků působil rychleji nežli kniha psaná nebo slovo mluvené. Tištěné texty pozbývaly archaismů hláskoslovných, tvaroslovných i lexikálních a nivelizovaly rozdíly mezi územními nářečními prvky. Nejvýrazněji zasáhl knihtisk rovinu pravopisnou. Ve srovnání s rozkolísaným písařským územ byl pravopis sazečů vnímán vážněji a během 16. století sehrál důležitou roli v jeho sjednocování do normativní podoby.

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Bibliografie a dějiny knihtisku. Sborník Národního muzea v Praze C 16/4. Praha 1971, s. 205-242; CARTER, J.-MUIR, P. H.: Printing and the mind of man. London 1967; DEBES, D. (ed.): Gepriesenes Andenken von Erfindung der Buchdruckerei. Leipziger Stimmen zur Erfindung Gutenbergs. Leipzig 1968; FUCHS, R. W. (ed.): Geschichte der Druckverfahren. Teil 1 Gerhardt, Cl. W.: Prägedruck und Siebdruck, Teil 2 Gerhardt, Cl. W.: Der Buchdruck, Teil 3 Lilien, O. M.-Gerhardt, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren, Teil 4 Imiela, H. K.-Gerhardt, Cl. W.: Stein- und Offsetdruck. Stuttgart 1974-1993; GIESECKE, M.: Der Buchdruck in der frühen Neuzeit. Eine historische Fallstudie über die Durchsetzung neuer Informations- und Kommunikationstechnologien. Frankfurt/M. 1991; GROßE, R.-WELLMANN, H. (edd.): Textarten und Sprachwandel nach der Erfindung des Buchdrucks. Heidelberg 1996; HAVRÁNKOVÁ, Zd.: Vliv knihtisku na stabilizaci textu a na vývojové změny literárních žánrů. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 199-211; HELLINGA, L.: Das Buch des 15. Jahrhunderts im Übergang von der Handschrift zum Buchdruck. Gutenberg-Jahrbuch 1998, s. 49-55; HINDMANN, S. L. (ed.): Printing the written word. The social history of books, ca 1450-1520. Ithaca 1991; HORÁK, Fr.: Dějiny tisku-součást dějin národní kultury. Typografia 75, 1972, s. 6-7; HRUBEŠ, J.-ŠTRAUS, J.: Knihtisk pomocníkem pedagogického pokroku. Tištěné školní řády v předbělohorských Čechách. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 149-169; JANÁČKOVÁ, J.: … a vytiskány ku poctivosti jazyku českého. Typografia 8-9, 1987, s. 311-312; KOPPITZ, H. J.: Fragen der Verbreitung von Handschriften und Frühdrucke im 15. Jahrhundert. In: Buch und Text im 15. Jahrhundert. Arbeitsgespräch in der Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel vom 1.-3. März 1978 (hrsg. von L. Hellinga und H. Härtel). Hamburg 1981, s. 179-188; KOPPITZ, H. J.: Zum Erfolg verurteilt. Auswirkungen der Erfindung des Buchdrucks auf die Überlieferung deutscher Texte bis zum Beginn des 16. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1980, s. 68-78; LIMBURG, H. (ed.): Ars impressoria. Entstehung und Entwicklung des Buchdrucks. Eine internationale Festgabe für Severin Corsten zum 65. Geburtstag. München 1986; MAZAL, O.: Die Überlieferung der antiken Literatur im Buchdruck des 15. Jahrhunderts. Bd. 1-4. Stuttgart 2003-2004; NEDDERMEYER, U.: Von der Handschrift zum gedruckten Buch. Wiesbaden 1998; OBRŠLÍK, J.: K problematice významu knihtisku v dějinách. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 133-147; PETRŮ, E.: Spravedlnost tiskařům. K textové hodnotě tisků děl Petra Chelčického. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 133-149; PORÁK, J.: Humanistická čeština. Hláskosloví a pravopis. Acta Universitatis Carolinae. Philologica Monographia 75. Praha 1983; RODENBERG, J.: Die Druckkunst als Spiegel der Kultur in fünf Jahrhunderten. Berlin 1942; ŠMAHEL, Fr.: Ars artificialiter scribendi. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 7-14; TRAPP, J. B. (ed.): Manuscripts in the fifty years after the invention of printing. London 1983; VOIT, P.: Nové pohledy na veršovanou skladbu Rozmlouvání člověka se Smrtí. Listy filologické 109, 1986, s. 166-174; WOLF, H.-J.: Schwarze Kunst. Eine illustrierte Geschichte der Druckverfahren. Frankfurt/M. 1981 (repr. Dornstadt 1988).