Matematická sazba

Kalendářové značky a matematické symboly (Praha 1761). Krabat, Václav Jan: Specimen characterum latinorum existentium in Pragensi typorum fusura (Praha, s. t. 1761). Fol. [8a] připojeného vzorníčku Abdruck von den jenigen Rößlein und Zierathen ... MDCCLXI. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AZ XIV 15.

Matematická sazba jedno z nejtěžších odvětví sazečovy práce spočívající v užívání arabských číslic, speciálních znaků a symbolů z oboru matematiky, mechaniky, fyziky a geometrie. Od 80. let 15. století se k reprodukci znaků užíval dřevěný štoček zařazovaný do sazby na způsob ilustračního dřevořezu. Písmolijecky multiplikovanými znaky a symboly rozhojnil sazečské kasy až Johann Gottlob Immanuel Breitkopf po polovině 18. století.

K nejstarším dokladům matematické sazby lze řadit příručku Johanna Widmanna, rodáka z Chebu, Rechnung auf allen Kaufmannschaft (Leipzig 1489), v níž tiskař Konrad Kachelofen užil znamének pro sčítání a odčítání. Tiskař Paganino de Paganini (činný v Benátkách 1483-1511 a pak ještě 1517 Saló a 1523-1534 Toscolano, zemř. 1538) poprvé použil značky pro zlomkové čáry do učebnice Somma di arithmetica (Venezia 1494), kterou napsal Lucas de Burgo S. Sepulchri, zvaný též Pacioli. Jak dokládá první česky tištěná učebnice kupeckých počtů od Adama Rieseho v překladu a adaptaci Ondřeje Klatovského z Dalmanhorstu Nové knížky vo počtech na cifry a na líny (Nürnberg 1530), tyto základní algebraické symboly se brzy vžily i u nás. Do obdobně zaměřené příručky Beneše Optáta Isagogicon, jenž jest první uvedení každému počínajícímu se učiti (Náměšť 1535) je poprvé převzal tiskař Jan Pytlík z Dvořiště.

Během 16. století pak přibyly kupříkladu symboly odmocňování v učebnici Christopha Rudolffa Künstliche Rechnung mit der Ziffer (Wien 1526) a znak pro rovnítko, užitý snad prvně Robertem Recordem The ground of artes, teaching the woorke and practice of arithmetike (London 1543). Kulaté závorky přicházejí poprvé v L’invention nouvelle en algèbre Alberta Girarda (Amsterdam 1629), značku ,x‘ pro násobení zavedl William Oughtred v díle Arithmeticae in numeris et speciebus institutio (London 1631), znaménka pro nerovnost < > užil poprvé Thomas Harriot v Artis analyticae praxis (London 1631). Sazební značky pro exponenty objevíme například v osmisvazkových Opera omnia Reného Descartese (Amsterdam 1670-1683), symboly pro vyjádření diferenciálního a integrálního počtu zavedl Gottfried Wilhelm Leibnitz v rukopisu l675, který byl tištěn mnohem později.

Lit.: BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.