Štěpán Bylina

Z Encyklopedie knihy

Štěpán Bylina (též Bilina, zemř. 1624) zřejmě první pobělohorský tiskař domácího původu, který se v Praze ke katolickému náboženství hlásil již před rokem 1620. Pocházel z Plzně a živnost počal provozovat v dílně po exulantovi Samuelu Adamovi z Veleslavína. Adamova dílna byla totiž dekretem místodržícího Karla z Lichtenštejna ze dne 27. května 1621 jako jediná česká tiskárna konfiskována a dána k dispozici pražským jezuitům v Klementinu. Poněvadž jezuité tehdy ještě neměli dostatek sil k provozování vlastní tiskárny, dům „U dvou velbloudů“ v dnešní Melantrichově ulici (zbořen 1893) vzápětí 14. srpna 1621 prodali Bylinově manželce Juditě Bylinové (zemř. 1630). Jí také místodržitel povolil 21. května 1622 melantrišsko-adamovskou tiskárnu zprovoznit, a to s výsadou realizovat zde státní zakázky. Dílnu však navenek v impresech reprezentoval Štěpán Bylina, takto konšel na Starém Městě pražském 1622.

Jeho tiskařská činnost je dnes doložena jen léty 1622-1623, např. reedice nabádavého spisu belgického jezuity Leonharda Lessia Rada o víru a náboženství (Praha 1622, česky poprvé 1610 u brněnského kolegy Bartoloměje Albrechta Formana). Poslední dnes zachovaná publikace s jeho podpisem je novinový leták Warhafftige und glaubwürdige Zeitung. Von der Schlacht … 6. Augusti … 1623 (Praha 1623). Juditě Bylinové byl 17. června 1623 panovníkovým privilegiem ztvrzen titul dvorské tiskařky. Z těchto důvodů nebude zřejmě pravděpodobná hypotéza Cyrila Straky, že asi po tomto datu se Judita Bylinová odhodlala tisknout impresorsky anonymní spisek zapovězeného autora Komenského Truchlivý, to jest Smutné a tesklivé člověka křesťanského … naříkání (Praha? 1624?).

Když Štěpán Bylina zemřel, tiskárna, která byla zřejmě od počátku majetkem manželky Judity, pracovala v letech 1624? a 1626-1630 pod označením „dědicové Štěpána Byliny“. Raný letopočet souvisí s aktualitou Carolus Wratislaviensis Leichpredigt bei der Besengnus der … Frauen Anna Maria Minchin, gebornen Wölffin … den 30. Augusti 1624 (Praha 1624?), v níž jsou sice původci uvedeni jako „bei den Erben Steffan Bilina“, ale bez letopočtu vydání, který ovšem vyplývá z datace události. Těmito dědici byli zcela jistě dva nedospělí synové, prvorozený Jiří Adam Bylina (zemř. asi 1639) a Jan Bylina starší (též IP, zemř. po 1649). Poté 1630-1631 přicházejí impresa „u Jana mladšího Byliny“ (případně „bey Johann den Jüngeren Bylina“), v letech 1633-1645 se vyskytují tisky podepsané pouze Janem Bylinou bez bližšího označení a mezi 1642-1645 je výhradně doložena formulace „u Jana staršího Byliny“ („bey Johann den Elteren Bylina“). Typografický materiál souvislé řady sněmovních artikulí, podepisovaných mezi 1630 až 1644 všemi třemi způsoby, však neklamně svědčí o existenci jediné tiskařské dílny. O tom, že tři varianty impres zachycují jedinou osobu, byl přesvědčen už Josef Dobrovský. Editorka jeho stati Mirjam Bohatcová problém uzavřela s tím, že Jan Bylina se jako „mladší“ vymezoval vůči prvorozenému bratrovi Jiřímu Adamovi a jako „starší“ se chtěl odlišit patrně od svého stejnojmenného syna, o němž, popravdě řečeno, zprávy nemáme. Tutéž argumentaci přejal i Karel Chyba. Naopak Josef Volf (1926) spatřoval v impresech nezvratitelný důkaz existence dvou stejnojmenných sourozenců Jana staršího a Jana mladšího.

K problému se významně vyslovil naposledy Pavel R. Pokorný. Ocitoval pasáž erbovní listiny ze 17. srpna 1637, dle níž „Jiří Adam Bylina … a Jan starší, bratři vlastní a synové někdy Štěpána Byliny …, též vedle nich a spolu s nimi Jan mladší Bylina, strýc jejich“ získali predikát „z Lipovce a Lazu“. Díky tomuto sdělení můžeme tedy existenci Jana Byliny mladšího považovat za prokázanou (soudobý výraz „strýc jejich“ značí pravděpodobně bratrance). Tomuto Janovi mladšímu postoupil Jiří Adam, absolvent jezuitské akademie a registrátor desk zemských, po matčině smrti roku 1630 svůj dědický podíl a odešel stejně jako už v době stavovského povstání k císařské armádě (proto také během saského vpádu 1631-1632 byly rodinné statky Bylinových, vyjma tiskárny, vydrancovány). Jan mladší tak v tiskárně pracoval 1630-1631. Profesionální dráhu zahájil Bellarminovým dílem Nebeský žebřík, to jest Vstupování mysli lidské od země do nebe k Bohu Stvořiteli (Praha 1630). Když se z vojenských služeb navrátivší Jiří Adam uchytil u dvora na Pražském hradě, rodinnou profesi převzal 1633 Jan starší. Od 1637 byl obdařen titulem dvorského tiskaře s právem označit svůj dům či krám Říšským znakem. Po smrti bratra Jiřího Adama a jeho vdovy Ludmily Bylinové (zemř. 1643) se Jan starší stal poručníkem jejich nezletilých dětí Štěpána Arnošta a Karla. Prvorozenému Štěpánu Arnoštovi měla tiskárna dokonce připadnout, ale zanikla 1645 ještě za života Jana Byliny staršího.

Bylinovská tiskárna patřila tou dobou vedle živností Pavla Sessia a Zikmunda Lévy z Brozánek k největším v Praze. Je doložena asi 100 publikacemi, z nichž polovina vyšla česky, třetina v němčině a zbytek latinsky. Marně bychom však hledali významnější stopy po oživení Melantrichova typografického materiálu. Spíše si povšimneme symbolicky koncipované bordury s Jákobovým žebříkem, Babylonskou věží a novým Jeruzalémem. Bordura, kterou původně Schumannské tiskárně opatřil Václav Budovec z Budova pro svůj Anti-Alkoran, to jest Mocní a nepřemožení důvodové toho, že Alkorán turecký z ďábla pošel (Praha 1614), provázela v letech 1637-1643 zcela neorganicky Bylinovy edice kalendářů Jana Kryštofa Daysingera a Hermanna de Werweho. Nepřehlédnutelný je také příklon Jana Byliny st. ke knižnímu mědirytu. K pozoruhodnějším pracím patří totiž přepracované znění starší modlitební knihy Hortulus animae, to jest Zahrádka duše (Praha 1636). Sem zařazený frontispis je z hlediska výtvarného vývoje české knihy jeden z nejčasnějších, který známe. Knihu mimo to doprovází cyklus 83 náboženských mědirytů, sporadicky signovaných blíže neznámým nakladatelem Janem Krausem. Také panegyrik augustiniána Aegidia a Sancto Johanne Baptista Věnec blahoslavenému … svatému Václavovi (Praha 1643) je knihou, která typograficky i ilustračně převyšuje soudobý standard. Rytec Henricus a S. Petro doplnil titulní stranu emblematickým věncem se zajímavě řešenou kaligrafií a pro text připravil cyklus 32 ilustrací, inspirovaných svatováclavským cyklem závěsných maleb Karla Škréty. Bylina tiskl i latinskou verzi D. Venceslao Bohemorum duci ac martyri inclyto sertum ortus, vitae, necis e duabus supra triginta iconibus (Praha 1643-1644), kterou s původními ilustracemi reeditoval roku 1661 ještě Urban Baltazar Goliáš. Mezi poslední práce Jana Byliny st. patří pak Kalendář hospodářský a kancelářský … k létu Páně 1645 Hermanna de Werweho (Praha 1644?), v němž je otištěn Melantrichův signet (meč obtočený dvěma šrafovanými a korunovanými hady) se změněnými iniciálami „IP[ilina?]“. Více se s ním v doposud známých publikacích Bylinovy tiskárny nesetkáváme. Privilegia po Janu Bylinovi st. na tisk dvorských úředních publikací i kalendářů přešla z rozhodnutí panovníka roku 1645 na Jiřího Šípaře. Ten také spolu s Tiskárnou jezuitskou roku 1645 vydražil Bylinův tiskařský materiál, který kdysi patřil slavnému rodu Melantrichů a Adamů.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BERÁNEK, K.: Z dějin Akademické tiskárny v Praze. Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/2. Praha 1965, s. 91-101; DOBROVSKÝ, J.: O zavedení a rozšíření knihtisku v Čechách. Spisy a projevy Josefa Dobrovského, sv. 19 (k vydání připravila Mirjam Daňková [Bohatcová]). Praha 1954; DOUŠA, J.: Staroměstští konšelé v jiných funkcích městské samosprávy v letech 1571-1602 a 1630-1650. Documenta Pragensia 15, 1997, s. 43-74; KUTTNAROVÁ, A.: Knihtiskařská rodina Bylinova a její činnost (1622-1645). Praha 1999 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); LEHMERTOVÁ-HEPNAROVÁ, E.: Z historie tiskárny Judity Bylinové. Praha 1972 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); POKORNÝ, P. R.: K Bylinovské impressí. Ročenka Státní knihovny ČSR v Praze 1970. Praha 1972, s. 83-88; STRAKA, C.: Prvé vydání Komenského spisů „Truchlivý“ a „Nedobytedlný hrad“ v knihovně strahovské. Časopis Českého muzea 88, 1914, s. 10-18; VOLF, J.: Dějiny českého knihtisku do roku 1848. Praha 1926; VOLF, J.: Z počátků akademické čili jezuitské knihtiskárny v Praze. Vitrinka 9, 1932, s. 97-102 a 147-151.

Lex.: CHYBA 65-67 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 118. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.