Žalm

Z Encyklopedie knihy

(lat. psalmus, angl. psalm, něm. Psalm, franc. psaume)

Výraz označuje 1) básnický text – modlitbu ze starozákonní Knihy žalmů; 2) zhudebnění tohoto textu; 3) skladbu ovlivněnou starozákonními žalmy. Žalmy se zpívaly už v židovském prostředí, odkud je převzaly rané křesťanské obce. Postupně se vyhranilo různé použití žalmů, a to jak v officiu, tak při mši, v soukromé modlitbě, modlitbách za zemřelé atd. Přednes chorálních žalmů, tzv. psalmodie, byl založen na žalmových tónech (toni psalmorum), vycházejících z jednotlivých církevních tónin (osmi modů). Pro tyto nápěvy je typické rozdělení veršů na dvě části, oddělené pauzou, a jednoduché parlando, které umožňuje dobrou srozumitelnost textu. Nápěvné modely s jasně stanoveným začátkem, recitantou a závěrem byly aplikovány na konkrétní verše žalmů vždy s ohledem na přirozenou deklamaci latinského textu. Při společné modlitbě breviáře se verše žalmů zpívaly střídavě dvěma sbory (tzv. chórová modlitba). Výjimkou není ani použití žalmového textu ve složitějších chorálních útvarech, např. v graduale, tractu či offertoriu. Ačkoliv přednes žalmů byl ve středověku primárně jednohlasý, později vznikala i jejich vícehlasá zpracování, např. ve stylu fauxbourdonu, motet nebo homofonních vět, kde opět vystupovaly do popředí snahy o srozumitelnost textu a snadnou interpretaci. Žalmové texty nebo jejich chorální melodie inspirovaly skladatele i v následujících staletích.

Kromě Knihy žalmů jako součásti bible byly žalmy obsaženy v žaltářích a mnoha liturgických knihách. Žalmům bývají předsazeny příslušné antifony, u veršů mnohdy notace chybí (nápěvy byly obecně známé) nebo je tonus naznačen několika tóny. Doxologii, kterou žalmy končily, často zastupují písmena E U O U A E (zkrácené „saecula saeculorum Amen“). Žalmy byly překládány do národních jazyků, nejstarší české žaltáře pocházejí z 14. století. Zvláštní pozornost byla překladům žalmů věnována v reformovaném církevním prostředí.

Lit.: KOHLHASE, Th. – PAUCKER, G. M.: Bibliographie gregorianischer Choral. Beiträge zur Gregorianik, IX–X, Regensburg 1990; POŠTOLKA, M.: Die „Odae Sacrae“ des Campanus (1618) und des Tranoscius (1629): ein Vergleich. Miscellanea musicologica, tomus XXI–XXIII, Praha 1970, s. 107–152; VYSLOUŽIL, J.: Žalm. In: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 1030–1031.

Autor hesla: Dagmar.stefancova