Cisioján

Z Encyklopedie knihy

Cisioján (z lat. circumcisio Domini = svátek obřezání Páně 1. ledna) středověká mnemotechnická pomůcka sloužící k výuce čtení a k zapamatování církevního kalendáře. Skládala se z dvanácti dvojverší řazených po měsících od ledna do prosince. Název svátku byl bez upotřebení číselné datace umístěn jen v podobě narážky do určité slabiky, jejíž pořadí ve verši vyjadřovalo zároveň datum. Podle zpracování a počtu narážek (latinské verze obsahují na 160, české zhruba 90) rozeznáváme několik redakcí, které se liší mimo jiné i stupněm beletrizace. Zatímco dříve byl cisioján běžnou paměťovou záležitostí, dnes se bez příručky o chronologii neobejdeme.

Jako příklad poslouží úryvek z říkanky zařazené do slabikáře s nepřípadným názvem Preces latině česky a jiní náboženství počátkové, kterýmiž křesťanské dítky z mládi hned učeny býti mají (Praha 1549-1550?). Říkanka je nadepsána „Český cisioianus neb sylaby, po kterýchž se zpraviti můžeš na příhbích prstuov, kdy a který den jaký svátek přes celý rok bývá“. Dvojverší pro měsíc březen zní „Do Prahy Vaňka nesú a Crh volá Řehoře z lesu, || Kedrutě jel Ben orat a Maří šla darú dávat“. První verš obsahuje ve čtvrté slabice ,Vaň‘ narážku na svátek Přenesení sv. Václava (4. 3.) a devátá slabika ,Crh‘ připomíná sv. Cyrila a Metoděje (9. 3.). Další slabiky odkazují ke dnům, kdy se slavila památka papeže Řehoře (12. 3.), sv. Gertrudy (17. 3.), opata Benedikta (21. 3.) a Zvěstování P. Marie (25. 3.).

Datování rukopisů či tisků s použitím cisiojánu lze osvětlit na provenienčním zápisu pražského lékaře, tiskaře a univerzitního hodnostáře Jana Chocenského. Ten do jedné ze svých knih (dnes Strahovský klášter DM III 32) vepsal „Magister Ioannes Chocensis, Artium facultatis decanus, cepit enodare librum Porphirii anno 1526 in illa sillaba fra bri cci us [= 12. listopadu]“. Pro převod datace není rozhodující první slabika sama o sobě, neboť ta se může vyskytnout v cisiojánu na více místech: ,Fra‘ slouží jako narážka svátku Fratres quinque neboli Pěti bratří (12. listopadu) i svátku Fratres septem čili Sedmi bratří (10. července). Toto druhé datum je však třeba vyloučit, poněvadž červencové slabikovací schéma zní „Fra Be ne“. Naopak kalendářové schéma počínající 12. listopadem má podobu „Fra Bric ti us“, a tyto slabiky se také shodují se zápisem Chocenského.

Nejstarší tištěné ciziojány měly podobu nástěnných kalendářových jednolistů a pocházely z Německa (Mainz ca 1457). S tištěným cisiojánem se lze setkat také v breviáři a v náboženských příručkách vůbec, např. Piesně chval božských (Praha 1501). Mnemotechnický kalendář byl přitiskován též do školních knížek. Kromě výše citovaného slabikáře jde kupř. o učebnici Matouše Collina z Chotěřiny Elementarius libellus in lingua latina & boiemica … Knížka začátkův v jazyku latinském a českém pro nové žáčky (Praha 1550). Po polovině 16. století však cisiojány z tištěné literatury jako archaický přežitek postupně mizely.


Lit.: BLÁHOVÁ, M.: Historická chronologie. Praha 2001; DOSKOČIL, K.: Vývoj cisiojanu u nás. Sborník historický 6, 1959, s. 97-170; NOVÁKOVÁ, J.: České cisiojány od 14. století. Studie ČSAV 3. Praha 1971; NOVÁKOVÁ, J.: Počátky českého cisiojánu. Sborník historický 15, 1967, s. 5-43; SPUNAR, P.: Příspěvek k dějinám Severýnské tiskárny v Praze. Časopis Národního muzea, ř. hist. 122, 1953, s. 56-61; VOIT, P.: Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické 109, 1986, s. 24-29; WĄSOWICZ, H.: Łaciński kalendarz syłabiczny (cisiojanus) do połowy XVI wieku. Lublin 1986.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.