Devíza

Z Encyklopedie knihy

Verze z 16. 12. 2019, 15:32, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Společná značka FM 1557 DH (Olomouc 1556–1557). Bavorovský, Tomáš: Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc, Jan Günther 1556–1557). Fol. 1b s erbem donátora Viléma z Rožmberka (jezdecký motiv a devíza Festina lente). Společná značka původců a vročení je umístěno napravo od zadních nohou koně.

Devíza (z lat. dividere = dělit, fr. deviser = sdělovat, angl. device, fr. devise, něm. Devise nebo Losung) od starověku užívané krátké programové heslo textové či obrazové povahy, vyjadřující filozofickou, etickou nebo náboženskou zásadu držitele. Svými motivy, kompozicí i funkcemi heslo úzce souviselo s emblematikou. Poněvadž devíza měla individuální, rodovou či institucionální platnost, nelze ji zaměňovat s obecnou invokací. Devíza ojediněle zastupovala citát na titulní straně, popřípadě v explicitu. Častěji však, vtěsnaná do rozvinuté nápisové pásky, doplňovala knižní dekor (erb, signet, viněta). Devízu zhusta nacházíme též na knižní vazbě ve spojení se supralibros, anebo jako sémantický prvek vazby plaketové.

K rozšířeným heslům obecné povahy patří „Nosce te ipsum“ (poznej sám sebe), „Omnia ad maiorem Dei gloriam“ (vše pro větší slávu Boží), „Veritas vincit“ (pravda vítězí), „Viribus unitis“ (spojenými silami) aj. Devízu „Festina lente“ (spěchej pomalu) si oblíbila kupříkladu tiskařská rodina Manuziů, jejichž signet je pak obrazovou paralelou v podobě kotvy (jakožto symbolu stálosti) ovinuté delfínem (symbolizuje hbitost). Tutéž průpovídku nacházíme v polovině 16. století na erbu Viléma z Rožmberka, řezaném monogramistou FM dle předlohy Donata Hübschmanna.

Za nejstarší devízu českých tiskařů lze považovat společné heslo plzeňského nakladatele a literáta Jana Mantuána Fencla a tiskaře Hanse Pekka „Spes mea ex alto“ (stč. „naděje má z výsosti“ [čili z nebes, od Boha]). Počínaje rokem 1518 bylo heslo publikováno také zkráceně, a to latinsky „SMEA“ i staročeským překladem „NMZV“. Tutéž devízu použil ještě roku 1540 v závěru jednoho ze svých tisků Jan Olivetský z Olivetu. Heslo „Abundans aquis laetatur“ (raduje se z hojnosti vody) bylo součástí signetu Jiřího Labouna ml., „Colligo flores“ (shromažďuji květy) si zvolil Karel František Rosenmüller ml., „Culta floret“ (pěstuje-li se, rozkvete) užíval Václav Urban Suchý, „Qui non colligit mecum, dispergit“ (kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje) Jan Karel Hraba atd.

Některá hesla skrývala anagram nositelova jména, např. „Můj vykupitel Kristus živ jest na věky“ = V[áclav] K[leych] Ž[itavský] nebo „Kristus Můj Potěšitel“ = K[ryštof] M[egander] P[ostoloprtský]. Nelze však přehlédnout, že devízy tohoto typu plnily primárně funkce kryptonymu. Také pouhá písmena na erbu či nápisové pásce nenaznačují zkrácenou devízu, nýbrž iniciály držitele, např. „SS: L: z B.“ (Šimon Lomnický z Budče).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.