Epigram

Z Encyklopedie knihy

Epigram (z řec. epi- = nad, gramma = písmeno) původně báseň sloužící jako nápis na pomnících, budovách apod., později krátký, často satiricky zaměřený útvar didaktického básnictví zakončený výraznou pointou. Klasická forma epigramu ožila v humanistickém básnictví a tvořila podstatnou složku příležitostné latinské poezie uveřejňované ve sbírce, sborníku či jednotlivě v rámcových částech tištěných děl: jeden z prvních tištěných svodů představuje Hieronymus Balbus Epigrammata (Paris 1483). Z dalších namátkou jmenujeme Euricius Cordus Epigrammatum libri duo (Erfurt 1517), Salomon Frencelius Epigrammatum … sylvula prima, in qua semitae quatuor: I. Sacra, II. Communis, III. Amatoria, IV. Funerea (Wittenberg 1593) nebo Václav Clemens Anagrammata et epigrammata encomiastica (Wrocław 1626). Zatímco v domácím písemnictví latinském se epigram pěstoval takřka nepřetržitě (srovnej několik verzí Šebestiána Stanislava Labeho Sales epigrammatici quinque centuriis, poprvé Praha 1682), v jazykově české literatuře se objevuje až v dílech Josefa Jungmanna, Františka Ladislava Čelakovského, Jána Kollára a zvláště pak Karla Havlíčka Borovského (knižně poprvé v Praze 1870 jako součást jeho sebraných spisů).


Bibl.: HESS, P.: Epigramm. Stuttgart 1989.

Lit.: PFOHL, G.: Das Epigramm. Darmstadt 1969; WEISZ, J.: Das deutsche Epigramm des 17. Jahrhunderts. Stuttgart 1979.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 145-149; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 93.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.