Farmakopea

Z Encyklopedie knihy

Farmakopea (z řec. farmakon = lék, poieo = činím, tvořím) lékopis neboli předpis o přípravě, složení a zkoušení léčiv. Příručka, která byla až do 17. století označována termínem antidotarium, se úzce stýkala s botanikou a herbářem. Nejstarším tištěným lékopisem je Lumen apothecariorum Quirica de Augustis (poprvé Turin 1492). Lumen přeložil do češtiny roku 1496 Matěj z Mýta, ale rukopis byl editován až péčí Emila Šedivého v Praze 1922. S domácím kulturním prostředím je spjat vznik lékopisu Basilica chymica (Frankurt/M. ca 1609), který během služby na pražském rudolfínském dvoře sestavil lékař Oswald Croll.

V 18. a 19. století měly lékopisy formu administrativního tisku závazného pro určitou správní jednotku. Odtud pak pocházejí rozlišovací adjektiva v názvech jako Pharmacopea Austriaca (Bavarica, Borussica, Polonica apod.). Nejstarší domácí, státem garantovaná farmakopea se nazývala Dispensatorium medico-pharmaceuticum Pragense (Praha 1739). Od 1951 vychází Pharmacopoea internacionalis.

V souvislosti s formou a posláním byl tisk těchto publikací ošetřen privilegiem, titulní strana nesla habsurský znak. Na lékopisy navazovaly latinsko-německé (a event. české) ceníky léků. Nejstarší tištěný ceník, který měl unifikovat praxi pražských apatykářů, vydal pod názvem Taxa vel valor omnium medicamentorum Adam Zalužanský ze Zalužan (Praha 1592 a pak ještě několikrát až do počátku 18. století).


Bibl.: NEU, J.: Medical and pharmaceutical books printed before 1800. Madison-Milwaukee 1965.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.