František Ignác Sinapi

Z Encyklopedie knihy

František Ignác Sinapi (též Sinapius, Synápi, ca 1650-1702) zakladatel novodobé knihtiskařské linie v Brně a vážný konkurent dosavadního olomouckého monopolu. Pocházel patrně z Brna, ale řemeslu se vyučil v Praze. Roku 1688 pracoval jako faktor Arnoltovy malostranské tiskárny, která 1686 připadla ovdovělé manželce Kateřině Eufrosině Arnoltové (rozené Šípařové) z Dobroslavína. Poněvadž se chtěl osamostatnit a ve vlastnictví Arnoltových nástupců byla ještě knihtiskařská dílna na Starém Městě, Kateřina Eufrosina mu nadbytečná zařízení 1688 odprodala a Sinapi je, podporován souhlasem císaře Leopolda I., přestěhoval do Brna.

Zde po stoleté odmlce řemesla započaté 1499 a po třech nevýrazných pokusech o jeho obnovení na počátku 17. století (Bartoloměj Albrecht Forman, Kryštof Haugenhoffer a Jan Bernard Werner) uvedl Sinapi následujícího roku 1689 tiskárnu do provozu. Prvními publikacemi byly české a německé úřední artikule moravského sněmu, které pak každoročně tvořily ekonomickou základnu podnikání. Císař totiž ve snaze napomoci nově založené (v pořadí druhé) tiskárně na Moravě neprodloužil Janu Josefu Kilianovi privilegia, která Olomouc držela již od roku 1627, a vložil je do Brna, v němž od 1641 sídlily všechny zemské úřady.

Za 13 let vyprodukoval Sinapi dle dnešních znalostí na 120 tisků, což je více, nežli v nesrovnatelně delším období dokázal olomoucký kolega Kilian. Vedle komerčně i prestižně výhodných artikulí se tiskárna zaměřovala na neustále potřebnou náboženskou a nábožensky vzdělavatelskou literaturu psanou převážně v latinském a německém jazyce, méně již česky. Charakteristické publikace zadávané univerzitními kruhy zde přirozeně chybějí (teze k dizertacím zůstaly nosným artiklem Olomouce a později i Opavy). Od počátku se na činnosti tiskárny podíleli také čeští, moravští i zahraniční ilustrátoři (Kristián Šebestián Dittman z Lavensteinu, Jan Adriaen Gerhardt de Groos, Jan Kryštof Laidig st., Martin Antonín Lublinský, Jan Tscherning, Johann Jakob Wegelin). Z edičního programu vynikají zvláště původní znění či překlady modlitebních knih německého kapucína Martina von Cochema, které Sinapi, ačkoli domácí trh podobnými publikacemi překypoval, s velkým úspěchem k nám uvedl vůbec poprvé: Der große Baumgarten (Brno 1699), Velká štěpná zahrada (Brno 1700), Zlatý nebeklíč (Brno 1701), Guldener Himmelschlüßel (Brno 1705). S Laidigovými ilustracemi vycházely ve dvou až tříletých intervalech a od roku 1693 byly nadány speciálním privilegiem, potvrzovaným i nástupcům Sinapiho až do 1749. Obdobnou výsadou byly zřejmě opatřeny i německé tisky krakovských kalendářů Pawla Turinského. Tiskárna realizovala i zakázky oficiálních publikací, např. Agenda seu Rituale Olomucense (Brno 1694) či Pavel Kristián z Koldína Práva městská Království českého a Markrabství moravského (Brno 1701-1702). Divadelní synopsi Rosa centum foliorum mystica (Brno 1702) ilustrovaly mezzotinty olomouckého rytce Antonína Freindta. V moravské knižní produkci byla tato grafická technika užita zřejmě poprvé. Zda otisky příloh pořídila Sinapiho dílna, anebo specializovaná cizí měditiskárna, nevíme.

Po smrti Františka Ignáce přešel podnik na vdovu Marii Alžbětu Sinapiovou (ca 1660-po 1718), která pod svým jménem pokračovala 1702-1706. Vedení tiskárny se ujali faktoři Jiří Josef Strnad (1702, 1704 a 1705) a Jan František Svoboda (1703-1706). Se Svobodou roku 1706 uzavřela nový sňatek, jímž živnost přešla do jeho vlastnictví (vztah Sinapiů k rozvětvené rodině Svobodových upevnila později ještě Marie Barbora Sinapiová, dcera Marie Alžběty z prvního manželství, která se roku 1718 provdala za Jakuba Maxmiliána Svobodu).


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; DOKOUPIL, Vl.: Soupis brněnských tisků-staré tisky do roku 1800. Bibliografie města Brna. Sv. 3. Brno 1978; FLODROVÁ, M.: Brněnský knihtisk v 17. a 18. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 35-42; FLODROVÁ, M.: Brněnští tiskaři v 17. a 18. století. Brno v minulosti a dnes 9. Brno 1970, s. 56-80; VOBR, J.: Z dějin brněnského knihtisku v 1. polovině 18. století. Příspěvek ke Knihopisu českých a slovenských tisků. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 161-173; VOLF, J.: Zakoupení tiskárny Arnoltovské v Praze knihtiskařem brněnským Sinapim r. 1688. Časopis Matice moravské 46, 1922, s. 214-221.

Lex.: CHYBA 251-252 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 216 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 246.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.