Friedrich Peypus

Z Encyklopedie knihy

Springinkleeho bordura (Nürnberg 1515). Lucianus Samosatensis: De ratione conscribendae historiae, ex graeco in latinum traductus (Nürnberg, Friedrich Peypus 1515). Titulní strana s bordurou Hanse Springinkleeho (v popředí perspektivně ztvárněného prostoru je umístěn Peypusův signet). Totožnou borduru užil Peypus mimo jiné i v Plutarchově spisku De his, qui tarde a numine corripiuntur libellus (Nürnberg 1513). Antikvariát Meissner (Praha).

Friedrich Peypus (též Arthemisius, Beipus, FP, Pejpus, 1485-1535) norimberský tiskař pracující během 1505-1512 jako zaměstnanec humanisticky oprientovaného lékaře Ulricha Pindera (zemř. 1519?), který část svých zisků věnoval knihtiskařskému podnikání. V jím financované tiskárně (Privatdruckerei) vytiskl několik bohatě ilustrovaných Pinderových textů, např. Der beschlossen Gart des Rosenkrantz Marie (Nürnberg 1505), Epiphaniae medicorum (Nürnberg 1506), Speculum passionis domini nostri Ihesu Christi (Nürnberg 1507) aj. Předlohy k většině dřevořezů vytvořili ještě pod Dürerovým vlivem Hans Baldung Grien a Hans Leonhard Schäufelein.

Peypus se roku 1512 do Pinderovy rodiny přiženil, získal tiskárnu a mezi 1512-1535 v ní pracoval již samostatně. Jeho ediční model, utvářený částečně pod vlivem německých humanistů Johanna Aventina a Wilibalda Pirckheimera, byl značně široký. Tiskl drobné novinové letáky, odbornou, populárně výchovnou a školní literaturu i reformační náboženské tituly (od roku 1518 vydal více než padesátkrát Martina Luthera). Spolupracoval při tom mimo jiné s Johannem Kobergerem, pro něhož vytiskl Hortulus anime (Nürnberg 1518). Některé ilustrace Erharda Schöna a Hanse Springinkleeho byly z této latinské verze později převzaty i do Mantuánova českého překladu Hortulus anime, Zahrádka dušie nábožnými modlitbami a pěknými figurami ozdobená (Nürnberg 1520) i do reedice Tomáše Bakaláře (Plzeň 1533). Německému publiku Peypus poprvé zprostředkoval neilustrovaný cestopis Hernana Cortèse Praeclara … de noua maris oceani Hyspania narratio (Nürnberg 1524). Spolupracoval též s kreslířem, malířem a dřevořezáčem Niklasem Störem. Ten ilustroval Peypusovo vydání Biblia sacra utriusque Testamenti (Nürnberg 1530). Štočky později převzal Leonhard Milichthaler do tisku Bible české zvané též Norimberská (Nürnberg 1540). Jiné Störovy dřevořezy se nacházejí v Peypusově vydání Nového zákona (Nürnberg 1534). To nakladatelsky zajišťoval jeho kolega a knihkupec Hektor Schöffler (činný jen 1533-1535). Dřevořezy byly 1538 přetištěny opět Milichthalerem a po něm ještě Janem Güntherem.

V letech 1518-1534 vytiskl Peypus mimo jiné asi sedm publikací pro český trh. Za spolupráce Jana Mantuána Fencla vznikla obsáhlá latinsko-česko-německá učebnice Jakoba Heinrichmanna Institutiones grammaticae (Nürnberg 1518). Poněvadž unikátní exemplář Strahovské knihovny nemá titulní list, je Peypusova účast vyvozována jen z archivních pramenů. Norimberská městská rada, která jazykově českou produkci svým tiskařům zakazovala, výrobu této učebnice právě Peypusovi povolila s podmínkou, že nebude obsahovat ani české pasáže, ani jednotlivé české výrazy (podmínka však dodržena nebyla). Jak ovšem dle sdělení Kamila Boldana svědčí dosud nám neznámý krakovský exemplář, v témže roce 1518 vyšly Instituce takřka nezměněně v Norimberku i u Hieronyma Höltzela.

Mimo jiné i pro českou čtenářskou obec vypravil Peypus bez vědomí autora, katolíka Jana Dubravia alegorický básnický spis Theriobulia (Nürnberg 1520). Potřebám reformace vyhovovala Poggiova Historia Ioannis Hussi et Hieronymi Pragensis fideliter relata (Nürnberg ca 1528). Peypus spolupracoval také s pedagogem Ondřejem Klatovským z Dalmanhorstu. Ten pro české publikum adaptoval Peypusem již dříve tištěnou německou učebnici Adama Rieseho Rechnung auf der Linien und Federn (Nürnberg 1527). Česká adaptace nese název Nové knížky vo počtech (Nürnberg 1530) a Peypus ji doplnil dřevořezy svého předchozího německého vydání. K dalším knihám, které směřovaly také na český trh, patří Quinque linguarum utilissimus vocabularius (Nürnberg 1531) a Sebald Heyden Puerilium colloquiorum formulae (Nürnberg 1534).

Základem Peypusova mluvícího signetu byl obrázek pelyňku (něm. Beifuß=Beipus=Peypus, lat. Arthemisius) doplněný iniciálami „FP“. Peypus měl několik dětí. Syn (?) Anton Peypus je jako tiskař doložen jen jedinou prací, totiž Ein trostlich Artzeney wyder die newen erschrecklichen … Engelisch Schwayssucht (Nürnberg 1529), která byla sázena materiálem mateřské dílny. Dcera Kunigunda Peypusová se 1535 provdala za tiskaře Hanse Hayda neboli Jana Hada a s nepatrnou částí rodinného sazečského vybavení se s ním přestěhovala do Prahy.


Lit.: BENZING, J.: Anton Peypus zu Nürnberg. Ein vergessener Drucker des 16. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1965, s. 169-170; BOHATCOVÁ, M.: Die Anfänge der typographischen Zusammenarbeit zwischen Nürnberg und Böhmen. Gutenberg-Jahrbuch 1976, s. 147-155; BOHATCOVÁ, M.: Hayd-Haden-Had: Tři jména jednoho tiskaře? Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 77-106; HAAS, W.: Ein seltener Druck (Tschechisches Neues Testament 1534). Mitteilungen des österreichischen Vereins für Bibliothekswesen 7, 1903, s. 60-62; KEUNECKE, H. O.: Friedrich Peypus (1485-1535). Zu Leben und Werk des Nürnberger Buchdruckers und Buchhändlers. Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg 72. Nürnberg 1985; OLDENBURG, M.: Hortulus animae [1494]-1523. Bibliographie und Illustration. Teil 1-2. Hamburg 1973; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 354 a 357; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 424.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.