Geršom ben Šelomo Kohen

Z Encyklopedie knihy

Druhý nejstarší hebrejský tisk u nás (Praha 1514). Seder zemirot u-birkat ha-mazon (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen, Meir ben Jaakov ha-Levi, Chajim ben David Šachor, Meir ben David kotev tefilin mi-Prag 1514). Fol. 31b s dřevořezem honu na zajíce, pravděpodobně od Mistra cihlového pozadí. ŽM Praha, sign. 64.981.

Geršom ben Šelomo Kohen (zemř. 1545) zakladatel první stálé a v Čechách až do počátku 17. století jediné hebrejské tiskárny. Je znám také pod jménem Gerson (Gersonides). Tvar „Kohen“ (hebr. kněz) značí, že patřil ke kohanim (kohenům) čili k rodu kněží. V Praze se s ním poprvé se setkáváme v malé liturgické příručce Seder zemirot u-birkat ha-mazon (Praha 1514). Na její výrobě se jako tiskaři podíleli ještě Meir ben Jaakov ha-Levi, Chajim ben David Šachor řečený Schwarz a Meir ben David kotev tefilin mi-Prag (písař modlitebních řemínků z Prahy). Typografie celé příručky je na svou dobu famózní. Asi nejvíce zaujmou podlouhlé dřevořezy takřečeného Mistra cihlového pozadí (dvakrát zobrazený hon na zajíce, který snad alegorizuje postavení Židů v tehdejší společnosti). Iniciály, rámy a portálové i figurální bordury dalších tisků, např. Chamiša chumše Tora, megilot, haftarot (Praha 1518 a podruhé 1530) a Hagada šel Pesach (Praha 1526), postrádají hebrejské prvky a stylově jsou totožné s raně renesanční výbavou středoevropských křesťanských tiskáren. Kohen dozajista objednával štočky u pražských nežidovských dřevořezáčů. Ukazují k tomu mimo jiné morfologické shody staroměstských erbů užitých Konáčem i Tiskárnou severinsko-kosořskou na straně jedné a Kohenem v modlitebním Machzoru (Praha 1529) na straně druhé. Od Severinů se do hebrejské tiskárny dostala dokonce titulní bordura Bible české (Praha 1529) a byla otištěna ve druhém vydání Pentateuchu 1530. Základem signetu, který tvořil vždy součást titulní bordury, se staly žehnající kohenské (kněžské) ruce. Rodinný symbol byl zpodobován na štítu drženém spolu s pohárem dvěma anděly. Tento signet poprvé přichází v Pentateuchu 1518 a až do druhé třetiny 17. století, kdy ho zastihujeme naposledy, se měnilo pouze jméno vlastníka na poháru a pojetí andělů.

Bordura Kohenova tisku Chamiše chumše Tora (Praha 1530). Chamiša chumše Tora, megilot, haftarot (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen se syny Mordechajem a Šelomem 1530). Fol. 247a s bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie, a to nepochybně v severinském ateliéru dle vzoru Bible české (Praha 1529). Židovské muzeum (Praha), sign. 2.361.

Určitým přelomem ve vývoji Kohenovy živnosti je pesachová Hagada 1526, představující nejstarší ilustrované vydání sbírky obřadů provozovaných během svátku pesach (z vydání se dnes na světě dochovalo pouze 5 úplných exemplářů). Sbírku ilustrují 3 různé bordury. Na dvou našly místo biblické figurální náměty a třetí je pokryta vyspělou ornamentikou těžící (stejně jako Skorynova Biblia rus’ka v Praze 1517-1519) ze stylu Daniela Hopfera. Hagadu doprovází 59 místy se opakujících malých iniciálových dřevořezů. Čtyři z nich nesou monogram připisovaný Kohenovu zeti Chajimovi Šachorovi. Ten pak štočky z Prahy odvezl do Augsburku, kde je 1534 zařadil do tamní reedice Hagady. Také pražská Hagada 1526 patří k nejkrásněji ilustrovaným tiskům českého původu z předrudolfínské doby. U jejího zrodu nestálo však konzorcium tiskařů, jako tomu bylo dříve. V impresu se podepsali pouze Geršom Kohen a jeho bratr Gronem. Z toho se oprávněně usuzuje, že rokem 1526 měla rodina Kohenů živnost už zcela ve vlastních rukou. Potvrzení tohoto úsudku nacházíme ostatně také v nepřenosném privilegiu z 10. dubna 1527, v němž Ferdinand I. „k marné prosbě Heřmana [čili Geršoma], Žida z Prahy“ potvrdil jeho monopol na tisk hebrejských knih nejen v hlavním městě, ale i na území celého království.

První ilustrovaná pesachová Hagada (Praha 1526). Hagada šel Pesach (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen, Geronim Kohen 1526). Fol. 25a vnitřní titulní list s bordurou vytvořenou dřevořezem bílé linie (biblické postavy Eva – Adam, Judita s Holofernovou hlavou – Samson s vyvrácenou bránou, dole dva diví muži držící štít s českým lvem). Židovské muzeum (Praha), sign. 44.809.

Během druhé vývojové etapy v tiskárně zřejmě pod vedením zkušeného Meira Sofera, jehož jméno je v souvislosti s knihtiskem povědomé už od 1512, pracovali Kohenovi synové Mordechaj (řečený „Markwart impressor“ či Cemach, zemř. 1592) a Šelomo (Salomon, zemř. 1547). Později tvůrčí kolektiv posilují jejich bratři: na přelomu 1533/34 Moše (Moses, zemř. 1549) a 1541 Jehuda (zemř. 1593). Většinou se tiskly rituální příručky a ostatní náboženská literatura (kázání v synagoze, komentáře k Pentateuchua a Prorokům). Když otec Geršom Kohen zemřel, syn Moše 19. listopadu 1545 požádal Ferdinanda I. o obnovu privilegia. Ačkoli mu bylo vyhověno, neklidná atmosféra okolo židovské populace tiskárně neprospívala. Činnost je totiž doložena až od 1549, kdy se také Mošeho jméno v impresu objevuje naposledy. Firmu převzal bratr Mordechaj a roku 1569 do ní uvedl své syny Becalela (zemř. 1589/90), Geršoma Jisraele, Pesacha, Šeloma (zemř. 1594) a Šemuela (Samuela). Když se Mordechaj vzdal 1587 aktivní činnosti, na tiscích se jako původci střídavě prezentují právě oni. Během 1592-1629 byl v tiskárně činný též Becalelův syn Moše (zemř. 1659). Jeho jméno společně s Šelomovým čteme kupř. v impresu nejstarší středoevropské hebrejské kroniky Sefer cemach David (Praha 1592), kterou po polovině 16. století sepsal David ben Šelomo Gans. Asi 1594-1609 stál v čele tiskárny Becalelův syn Geršom (roku 1598 tiskárna získala první dědičné privilegium).

Rokem 1629 končí druhá vývojová fáze kohenovské tiskárny. Během následujících desetiletí se aktivity utlumily a v letech 1669-1672 z popudu konzistoře, která nebyla spokojena s dodržováním cenzurních pravidel, a na příkaz místodržitelství byla tiskárna úředně zavřena (týž zákaz postihl i konkurenční Bakovu firmu). Kohenovi počali pracovat až 1678. K výraznějšímu oživení došlo teprve s příchodem konzorcia neznámých vlastníků (1685-1706) a později vnuků Mošeho Kace (K“C = Kohen cedek neboli spravedlivý kněz, též Katz, Kaz). Ti se podepisovali formulací „nechde šel ha-aluf MHVR“R Moše K“C z“l machokek” (vnukové ctěného pána Mošeho Kace, blahé paměti tiskaře). Tato třetí a závěrečná fáze tiskárny trvala do 1735. Ve 40. a 50. letech 18. století došlo v souvislosti s protižidovskou politikou císařovny Marie Terezie opět k útlumu. Nové naděje skýtalo sjednocení kacovské tiskárny s bakovskou, o něž se 1762 pokusil Šemuel ben Mendel Falkeles (Flekeles, zemř. po 1794). Snahy však skončily tím, že majitelé chudnoucí kacovské tiskárny upřednostnili pronájem, který na vlastní žádost 1763-1777 získal v řemesle nevyučený Jisrael ben Beer Jeiteles. Ani on však nebyl s to čelit finančním potížím, s nimiž se tiskárna potýkala de facto už celé století. Východiskem se proto stal nový sjednocovací proces, jehož výsledkem byl vznik Tiskárny bakovsko-kacovské roku 1783.


Lit.: ABEAMSKY, Ch: Two Prague Haggadahs: the 1556 edition on vellum and the 1590-1606 [?] edition on paper. London 1978; FREIMANN, A.: Die hebräischen Druckereien in Prag von 1753-1828. Soncino-Blätter 3, 1929-1930, s. 113-143; GOLDSCHMIDT, L.: The earliest illustrated Haggadah printed by Gershom Cohen at Prague. London 1940; NOSEK, B.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Prager Provenienz aus dem 18. Jahrhundert in den Sammlungen des Staatlichen jüdischen Museums in Prag. III. Teil: 1700-1799. Judaica Bohemiae 13, 1977, s. 96-120 a 14, 1978, s. 35-58; NOSEK, B.: Katalog mit der Auswahl hebräischer Drucke Prager Provenienz. I. Teil: Drucke der Gersoniden im 16. und 17. Jahrhundert. Judaica Bohemiae 10, 1974, s. 13-41; ROKYCANA, J.: O královských výsadách, udělených Heřmanu impresorovi a jeho synům. In: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice 5. Praha 1933, s. 411-414; ROTH, C.: The illustrated Haggadah. Studies in bibliography and booklore 7, 1965, s. 37-39; ŠEDINOVÁ, J.: Czech history as reflected in the historical work by David Gans. Judaica Bohemiae 8, 1972, s. 74-83; VODSEĎÁLKOVÁ, M.: Drei hebräische Drucke Gersonidischer Herkunft. Judaica Bohemiae 23, 1987, s. 92-94; VOLF, J.: Z dějin pražských židovských knihtiskáren v 17. století. Praha 1925; VOLF, J.: Z dějin židovského knihtisku v Praze v 17. a 18. století. Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filozoficko-historicko-filologická 3. Praha 1925; VOLF, J.: Z dějin židovských knihtiskáren v Praze v 18. a 19. století. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 154-160; VONKA, R. J.: Židovští knihtiskaři v Praze. Ročenka československých knihtiskařů 17, 1934, s. 91-119; WENGROV, Ch.: Haggadah and woodcut: An introduction to the Passover Haggadah completed by Gershom Cohen in Prague. New York 1967.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 382; ENCYKLOPAEDIA JUDAICA 10. 1138-1139 (Kohen) a 14. 1260-1261 (Schachor).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.