Hlaholský knihtisk

Z Encyklopedie knihy

Hlaholský knihtisk zprostředkovával církevněslovanské nebo chorvatské texty liturgické povahy a v dekoru i ilustracích byl silně závislý na středověkých rukopisných předlohách. Ve srovnání s cyrilským knihtiskem je sice dle dnešního povědomí asi o osm let starší, avšak méně významnější. Do roku 1800 evidujeme jen asi 50 publikací tištěných hlaholicí per extensum. S výjimkou Chorvatska, kde od sklonku 15. století přetrval dalších 300 let, byl soustředěn v Itálii a Německu.

Počátky spadají do neznámé dílny, která vytiskla Missale Romanum glagoliticum (Venezia? 1483). Také další tisk Breviarium Romanum glagoliticum (Kosinj? ca 1491) byl dlouho pokládán za benátský a teprve od 80. let 20. století se uvažuje o blíže nepovědomé chorvatské dílně. První jménem známý tiskař, který užíval hlaholici, byl Benátčan Andrea Torresano st. Vytiskl v pořadí třetí nejstarší známou hlaholskou památku, a to Breviarium Romanum glagoliticum (Venezia 1493). V chorvatské Senji fungovala od roku 1494 tiskárna založená Blazem Debarem (též Baromić), bývalým korektorem u Torresana. Mezi 1507 a 1508 v ní pracoval Grgur Senjanin. Až do zániku 1508 je zdejší činnost doložena asi sedmi publikacemi, např. Transit svetiga Jerolima (Senj 1508). V Benátkách jsou doloženi Francesco Bindoni st. a Maffeo Pasini jako původci ilustrovaného Missale Romanum glagoliticum (Venezia 1528). Dílna biskupa Šimuna Kožičiće v Rijece fungovala jen mezi léty 1530 a 1531. Na německém území byla od roku 1560 činná protestantská Tiskárna Hanse Ungnada v Urachu. V 17. století hlaholici užívala římská Tiskárna Kongregace propagandy víry. Netiskla pouze liturgickou literaturu, např. Missale Romanum Slavonico idiomate (Roma 1631), ale i základní učebnice jako Bukvar’ slavenskij pismeny veličajšago učitelja b. Ieronima Stridonskago napečatan’ (Roma 1753).

Výskyt hlaholských pasáží v českém knihtisku vyvolaly až badatelské potřeby národního obrození. Poněvadž však speciální sazba chyběla, domácí tiskárny si vypomáhaly mědirytovou faksimilií. Tento postup, který známe již ze Středovského Sacra Moraviae historia sive Vita SS. Cyrilli & Methodii (Sulzbach 1710), uplatnil ještě kupříkladu nakladatel Jan Herrl při vydání Dobrovského díla Slawin. Bothschaft aus Böhmen an alle slawischen Völker (Praha 1806). Nelze se proto divit, že i kvůli této výrobní nedostatečnosti se spisovatelé proto raději obraceli na zavedené dílny v zahraničí, např. Dobrovského Institutiones linguae slavicae dialecti veteris (Wien 1822) publikoval Kurzböckův vyučenec Anton von Schmid (1765-1855).


Bibl.: KRUMING, A. A.: Svodnyj katalog staropečatnych izdanij glagoličeskogo šrifta 1483-1812 gg. Moskva 1998; SOKOLOVÁ, Fr.: Cyrilské a hlaholské staré tisky v českých knihovnách. Praha 1997.

Lit.: GLAVAN, M. (ed.): Prve slovenske knjige. Slovenski reformacijski tiski v izvirnikih in v ponatisih (razstavni katalog, Galerija Cankarjevega doma 23. november 2000-2. januar 2001). First Slovenian books. Slovenian reformation prints in their original form and in reprints. Ljubljana 2000; NĚMIROVSKIJ, J. L.: Načalo slavjanskogo knigopečatanija. Moskva 1971; PARO, Fr.: Typographia glagolitica. Zagreb 1997; SOKOLOVÁ, Fr.: Cyrilské tisky. Výstava z fondů Státní knihovny ČSR pořádaná k 400. výročí úmrtí Ivana Fjodorova (listopad 1982). Praha 1982; STARA pisma (3. međunarodna izložba ex-librisa). Old scripts (3rd International Ex-libris exhibition). Rijeka 2001.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.