Hrana desek

Z Encyklopedie knihy

Hrany dřevěných desek mladší převazby pergamenového rukopisu z 9. stol. mírně zešikmeny svrchu. U hřbetní drážky přechází hrana desek plynule na zakulacený tvar hřbetu. Národní knihovna ČR, sign. Teplá Ms. b 9.

Dřevěné desky (ang. boards, fr. plat, něm. Deckel) bývají u románského kodexu zarovnány s knižním blokem a mírně zaobleny na hranách. U hlavy a paty mají zaříznuté rohy s bočním otvorem pro provlečení kapitálkového vazu. Hrany desek gotického kodexu bývají ve hřbetní části profilovány zpočátku zevnitř, aby desky mohly být přesněji nasazeny na mírně prohnutý tvar hřbetní části bloku. Ten vzniká nabytím ohybů složek při šití a případně po mírném kulacení klíženého hřbetu. Dřevěné desky se u hřbetní drážky dále upravovaly z vnější strany, aby plynule navázaly na zakulacený tvar knižního bloku, od 14. století se pak nepatrně svrchu zešikmovaly u horního a spodního okraje. Od konce 15. století již okraje desek přesahují formát knižního bloku, vytváří tak charakteristické odsazení kant s mírným vnitřním sražením. V renesanci bývá vnější zkosení hran výraznější, pouze je přerušeno v místech osazení spon a nárožního kování, desky jsou profilovány pro zapuštění kožených řemínků spon a zavírání mosazných záchytek. Zhruba od 2. pol. 16. století již zůstává zbroušena pouze spodní hrana. Dřevěné desky jsou nahrazovány zejména u menších formátů lepenkovými, od konce 16. století i deskami z tenké řezané dýhy, které mají rovné hrany a odsazené kanty.

Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002.

Autor hesla: Jan.novotny