Jakob Christof Le Blon

Z Encyklopedie knihy

Verze z 8. 11. 2019, 12:29, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Portrét Karla Škréty mezi umělci Sandrartovy Teutsche Academie (Nürnberg 1675). Sandrart, Joachim von: Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerei-Künste (Nürnberg, Michael Endter-Johann Friedrich Endter 1675–1680). První svazek (1675), tabule za pag. 356: portrétovaní Michel Le Blon, Egidius Sadeler ml., Georg Petel, Matthäus Merian st., Harmensz Rembrandt van Rijn a vpravo dole Karel Škréta. Mědiryt Philippa Kiliana dle kresebné předlohy Joachima von Sandrarta. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY XI 5.

Jakob Christof Le Blon (též Jacob Christof L., Jakob Christoffel L., 1667-1741) malíř, rytec a vynálezce tříbarvotisku a čtyřbarvotisku. Pocházel z Frankfurtu/M. Profesní školení nabyl ve Švýcarsku a Itálii. Od roku 1704 působil jako malíř miniatur v Amsterodamu, kde se od 1710 věnoval také barevnému tisku.

Inspirován Newtonovou teorií, že spojením tří základních barev (modré, žluté a červené) lze odvodit další odstíny, vypracoval postup soutisku tří tiskových forem rytých technikou mezzotinty. Každá kovová deska nesla adekvátní část rytiny. Do první desky byla vetřena modrá barva, do druhé žlutá a do třetí červená. Postupným soutiskem bylo dosaženo jak úplnosti kresby, tak i požadovaného rozpětí barevné škály. Le Blon tento objev zajistil v Londýně 1720 královským privilegiem a podstatu nové technologie publikoval anglicko-francouzskou brožurou Coloritto or the harmony of colouring in painting (London 1722?).

Před polovinou 30. let přesídlil do Paříže. Zde svou metodu zdokonalil zařazením čtvrté desky, do níž vtíral čerň. Tím se sice od Newtonova principu odchýlil, nicméně grafické linie a stínování získaly potřebnou hloubku. Roku 1737 obdržel od Ludvíka XV. na tento čtyřbarvotisk privilegium. Následujícího roku byl v Le Blonově dílně krátce angažován mladý Jaques Gautier Dagoty (1710-1781), který se oběma novinkám přiučil a po zaměstnavatelově smrti, obdařen 1741 novým královským privilegiem, je vydával za svůj vynález. Zatímco Le Blon barevný tisk pěstoval pouze formou volné portrétní grafiky, Gautier Dagoty soutisk užíval i pro výrobu uměleckých či naukových alb, např. Collection de planches d’histoire naturelle en couleurs (Paris 1757), Galerie universelle contenant les portraits des personnes célèbres de tous Pays (Paris 1772-1773) či Anatomie des parties de la génération de l’homme et de la femme, représentées avec leur couleur naturelle (Paris 1773). Oba Le Blonovy objevy barevného tisku rozvinul 1881 Georg Meisenbach (1841-1912) v modernějším reprodukčním procesu zvaném autotypie.






Lit.: HAEMMERLE, Al.: Der Farbstich. Seine Anfänge und seine Entwicklung bis zum Jahre MDCCLXV. (München) 1937; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: THIEME-BECKER 13. 290-291 (Gautier Dagoty) a 22. 504 (Le Blon); NAGLER 5. 316-317 (Gautier Dagoty).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.