Knihovna cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně

Z Encyklopedie knihy

Verze z 14. 3. 2020, 11:24, kterou vytvořil Michal.dragoun (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Klášter ve Zlaté Koruně založil Přemysl Otakar II. v roce 1263, své původní jméno Sancta Corona získala nová fundace podle trnu z Kristovy trnové koruny, který jí zakladatel věnoval. Klášter byl vydrancován v letech 1276–1278, k jeho obnově došlo za Václava II., ale v roce 1420 byl opět vypálen. Mniši se po skončení husitských válek do kláštera vrátili, ale poté dlouho do novověku vedli spory o majetek, který si přivlastnili Rožmberkové. K výraznější obnově kláštera došlo po třicetileté válce, ale v roce 1785 byla Zlatá Koruna zrušena.

Z fondů zlatokorunské knihovny se dochovalo přes 100 středověkých rukopisů, které jsou dnes většinou uloženy v Národní knihovně České republiky, několik kodexů je uchováváno rovněž v Knihovně Národního muzea. Při rekonstrukci je možné využít i seznam knih pořízený po zrušení kláštera, i když jeho údaje jsou někdy jen málo detailní.

Nejstarší úplné dochované rukopisy pocházejí z konce 13. století, některé zlatokorunské liturgické kodexy ale obsahují i starší části. V roce 1293 nechal opat Heřman pro klášter pořídit bibli a graduál (snad dnešní rukopis NK ČR VI D 18), v seznamu rukopisů z roku 1299 uvedených v misálu NK ČR XII B 6 je uveden minimálně jeden další misál a Dialogy Řehoře I. (NK ČR VI B 17). Za dobu největšího rozkvětu klášterní knihovny je považováno období konce 14. a počátku 15. století, kdy ve Zlaté Koruně působil mj. Wigand z Grevensteinu, který v roce 1385 dosáhl bakalářského gradu na pražské univerzitě a následně opsal alespoň pět dodnes dochovaných rukopisů. 

Z obsahového hlediska tvoří více než čtvrtinu dochovaných rukopisů kodexy liturgické (např. misál NK ČR I B 10, pocházející z doby před založením kláštera; nebo VII B 17, složený z částí různého stáří); hojná jsou rovněž díla teologická, exegetická a homiletická. V klášterní knihovně jsou doložena díla gramatická a rétorická včetně formulářových sbírek. V několika rukopisech jsou zastoupeny spisy historiografické i hagiografické a slovníky (včetně částečně německých). Mezi kodexy nechybí ani odborná literatura, ani díla „moderních“ autorů konce 14. a začátku 15. století (Matouš z Krakova, Konrád ze Soltau, Štěpán z Kolína, Jan Hus), i když v nepříliš hojné míře. Málo je v rukopisech - s výjimkou zpovědních příruček - zastoupena literatura církevního práva. Dva svazky obsahují díla filosofická, jeden z nich je však až pozdní akvizicí. Poznání obsahu knihovny ovšem zatím vychází pouze ze starých popisů rukopisů; je pravděpodobné, že detailní popis by přinesl nové poznatky jak v tomto směru, tak při rozlišení jednotlivých časových vrstev knihovních akvizic.

Výzkum vlastnických záznamů a signatur zlatokorunské knihovny nebyl dosud proveden. Doloženo je několik typů středověkých vlastnických poznámek, kodexy kromě toho bývají označovány štítky s písmennou signaturou, jejíž písmeno je případně zdvojováno. 

Literatura: HLAVÁČEK, I.: Zisterziensische Bibliotheken Böhmens in der vorhussitischen Zeit (Mitte des 12. Jh.-1420), in: Mediaevalia Augiensia. Forschungen zur Geschichte des Mittelalters, Stuttgart 2001, s. 375–406, zejm. s. 396–397; ŠPINAR, J.: Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně. Nástin vývoje klášterní knihovny a pokus o její rekonstrukci, České Budějovice 1997.

Autor hesla: Michal.dragoun