Marokén

Z Encyklopedie knihy

Marokén (fr. marocain = marocký, angl. morocco, něm. Maroquin) druh jemné kozinky nazvaný dle nejstaršího zpracovatelského střediska v africkém Maroku. Marokény jiné provenience, lišící se ovšem kvalitou, jsou označovány konkrétním místem původu (marokén levantský, nigerijský, perský, turecký). Líc usně není hladký, nýbrž má vlnovité zjizvení. Useň je mořena od světle skořicové po tmavě čokoládovou a černou. Marokén byl užíván jako pokryv při vazbě orientální. Na prahu 16. století se rozšířil do Itálie a odtud po celé Evropě. K zahlazení stop po povrchových nedokonalostech sloužilo mramorování účinkem louhu či kyseliny (snad poprvé Macé Ruette před rokem 1644). Nepravý marokén pochází z jemné teletiny (poprvé ho užíval Luc-Antoine Boyet před 1733). Strojově hlazený a lisovaný marokén, užívaný v knihvazačství od 19. století, se nazývá écrasé (fr. stlačený). O výrobě a užití psal mimo jiné astronom Joseph Jerôme Lalande Art de faire le maroquin (Paris 1762).

Literatura

Lit.: BLAŽEJ, A. (a kol.): Technologie kůže a kožešin. Praha 1984; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.