Mikuláš Bakalář

Z Encyklopedie knihy

Mikuláš Bakalář (rodovým jménem Štětina, zcela mylně Bakatár, zemř. mezi 1514-1520) raně renesanční tiskař a nakladatel doložený knižní produkcí v Plzni 1498-1513 a zároveň nejstarší osobnost českého knihtisku, o níž existují alespoň kusé biografické informace.

Předpokládaný Bakalářův slovenský původ se odvozuje z heraldického dřevořezu 1506?, který je považován za jeho signet (tři lipové listy rostoucí na protažených stopkách z trojvrší, chápaného v této souvislosti jako symbol Horních Uher). O příslušnosti k rodu Štětinů svědčí explicit traktátu Jana z Vodňan 1510, v němž se tiskař podepsal slovy „Mikuláš Štietina, bakalář slavného učení krakovského“. Jedenkrát projevil pocit česko-slovenské sounáležitosti. V předmluvě Guarinova slovníku 1511 totiž ubezpečuje, že „tento vokabulář … vyšel …, aby … Slováci latinské učitele … čísti mohli … totéž i česky“. Lze předpokládat, že knihtiskařské řemeslo si osvojil během studií v Krakově. Do katolické Plzně, spřízněné s Krakovem přinejmenším rodáky studujícími na zdejší katolické univerzitě, se přistěhoval někdy před rokem 1493, kdy je zde poprvé již jako plzeňský měšťan doložen archivním svědectvím. Byl dvakrát ženat a v městských knihách vystupuje naposledy roku 1514 (tehdy přestal asi podnikat, poněvadž jeho tiskové písmo se objevuje v pražské dílně Mikuláše Konáče z Hodiškova). Poněvadž již během Bakalářova života byl jeho univerzitní gradus bakaláře petrifikován jako příjmení, starší odborná literatura pracuje s domněnkou, že jinak neznámý plzeňský tiskař Tomáš Bakalář mohl být Mikulášův syn.

Titulní dřevořez Vespucciho Spisu (Plzeň? ca 1506). Vespucci, Amerigo: Spis o nových zemích a o Novém světě (Plzeň?, Mikuláš Bakalář ca 1506). Titulní strana s dřevořezem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 37/1.

Knižní produkce Mikuláše Bakaláře je dnes dochována asi 26 většinou unikátními a neúplnými tisky. Rozsahem drobnějších osm z nich bylo vydáno v posledních letech 15. století, totiž Bernhard von Breydenbach Život Mohamedův (Plzeň 1498), Bernhard von Breydenbach Traktát o Zemi svaté (Plzeň 1498), Lucidář (Plzeň 1498), Thomas a Kempis O následování Krista Pána (Plzeň? 1498), eucharistický Traktátík o divích … při velebné svátosti (Plzeň 1498), satirickou rozmluvu Podkoní a žák (Plzeň? ca 1498), Život Adama a Evy (Plzeň? ca 1498) a rozsáhlejší Žaltář (Plzeň? 1499). Na počátku 16. století vytiskl Bakalář objemný sborník Knihy čtvery, dvoje s. Jana Zlatoústého, první jsú O napravení padlého a druhé na tuto řeč, že žádný urážen býti nemuož, Cypriána pak svatého též knihy dvoje (Plzeň 1501). Dále vytiskl mimo jiné Kroniku sedmi mudrcuov (Plzeň? 1501?), Kniha nábožná, jenž slove Barlaam (Plzeň 1504), Johannes Guallensis Kroniky římské o čtyřech stěžejných ctnostech (Plzeň 1505), Spis o Nových zemích Ameriga Vespucciho (Plzeň? ca 1506), Knihy žalmové jsú složené od svatého Davida (Plzeň 1508), Jan z Vodňan Proti bludným a potupeným artikulóm pikharským [sic!] … traktát (Plzeň 1510), Guarinův Vokabulář lactifer (Plzeň 1511), Kronika o narození velikého Alexandra Makedonského (Plzeň 1513), Jean de Mandeville Knížka o putování jeho po světě, po zemi i po moři (Plzeň 1513) a prozatím dnes poslední známý titul Minuce … na rok 1514 Sebalda Pusze (Plzeň 1513?).

Z Bakalářovy produkce je třeba naopak vyloučit, jak přesvědčivě dokázal již Josef Volf a po něm znovu Ursula Altmannová, dodnes nenalezený a obsahem podezřelý sborník obsahující kalendář, pranostiku a minuci na rok 1489 (tištěn by byl 1488?). Donedávna se Bakalářově dílně připisoval také neúplně zachovaný dialog s umělým názvem Hádání Smrti s člověkem (Plzeň? 1507?). Dnes je toto dílo novým a úplnějším nálezem identifikováno jako Rozmlouvání Smrti s člověkem a člověka se Smrtí (Litomyšl? 1507), které vytiskl Pavel Olivetský z Olivetu. Naopak Walter Dolch, jehož katalog zůstal při sestavování bakalářovské publikace (1966) opomenut, připsal Bakalářovi jakožto tiskaři dvě pranostiky (anonymní na rok 1502 a z pera krakovského kanovníka Johanna Glogoviensis na rok 1503). Kromě toho Dolch přiřkl Bakalářovi, tentokráte jen jako nakladateli, účast na vydání vícejazyčného textu o arboru consanguinitatis, který tiskla norimberská dílna Hieronyma Höltzela (Nürnberg ca 1510). O koprodukci Bakaláře s Höltzelem víme ovšem pramálo. Problematickou kupříkladu dodnes zůstává společně vyrobená jednolistová minuce na rok 1507 Od narozenie Pána našeho Jezu Krista … tuto se podpisuje (Nürnberg? Plzeň? 1506?), kterou sestavil lipský profesor Konrad von Nürnberg (Konrad Tockler). Pouze v této a žádné jiné tiskovině je k vidění dřevořez, pokládaný rádoby za Bakalářův tiskařský signet. Vedle signetu jsou u spodního okraje minuce bez rozlišení profesních podílů podepsáni „Mikulass Bakalarz [a] Geronim Heltzl“. Dosud panovalo mínění, že tisk obstaral Bakalář a že Höltzel byl jen nakladatelem. Předběžný typologický rozbor písma však dle Mirjam Bohatcové naznačuje závěr zcela opačný. Prezentační poslání dřevořezu by tak mohlo být v souvislosti s Bakalářem zpochybněno, nehledě na skutečnost, že právě z Höltzelovy dílny vyšla i německá verze Konradovy minuce.

Spodní část Bakalářovy-Höltzelovy minuce s Bakalářovým signetem (Nürnberg? Plzeň? 1506). Konrad von Nürnberg: Od narozenie Pána našeho Jezu Krista … tuto se podpisuje (Nürnberg? Plzeň?, Mikuláš Bakalář? Hieronymus Höltzel? 1506?). Spodní část jednolistu s Bakalářovým signetem vpravo. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. 179/zl. (dnes premonstrátská knihovna v Teplé).

Ačkoli Bakalář nepocházel z Čech, tiskl s výjimkou česko-latinských titulů z roku 1508 a 1511 jen česky. Jeho pestrá ediční činnost výrazně postoupila nad vydavatelský profil starší plzeňské dílny Tiskaře Arnoštových Statut. Bakalářův model vůbec poprvé v dějinách českého knihtisku akceptoval takřka celý žánrový terén soudobé rukopisně šířené četby. Pro široké lidové publikum tiskl jak katolickou literaturu teologickou a nábožensky výchovnou, tak vzdělavatelskou a zábavnou. Uváděl do oběhu starší domácí tvorbu (Podkoní a žák 1498, Barlaam 1504) i díla soudobá. V jeho modelu nalezly vedle sebe uplatnění u nás nejstarší tištěné knížky lidového čtení a cestopisy, veršované adaptace nadnárodních látek i humanistické překlady pořízené Viktorinem Kornelem ze Všehrd a Řehořem Hrubým z Jelení. Zdá se pravděpodobné, že úpravy a adaptace prováděl Bakalář osobně. Některá díla z technických či ekonomických důvodů nepublikoval v původním rozsahu najednou, nýbrž nadvakrát (např. Breydenbachovo Peregrinatio in Terram sanctam jako protiislámsky cílený Život Mohamedův 1498 a cestopisný Traktát o Zemi svaté 1498). Jindy výrazně krátil (např. Kempenského Následování 1498). Byl prvním českým tiskařem, který počínaje 1501 k textu přiřazoval dedikace (tři věnování od dvou překladatelů sborníku Jana Zlatoústého a sv. Cypriana 1501).

Bakalář vlastnil zprvu jen jednu písmovou sadu diakritizovaného švabachu. Tu patrně rozprodal (část zřejmě zakoupil Jan Moravus) a nejpozději 1510 počal tisknout dvěma novými. Menší švabach užíval pro sazbu textu a větší pro nadpisy. I tyto nové písmové řezy, jimiž stejně jako švabachem starším dle soudobých domácích zvyklostí tiskl také latinské pasáže, byly opatřeny diakritikou (menší, textový švabach přešel 1514 na Mikuláše Konáče). Jednolistové minuce předčí úpravu knižních publikací, které nesou všechny rysy teprve se rodící typografie. Červeno-černý tisk byl užit vedle minucí pouze v druhém domácím vydání Žaltáře 1499. Knihy jsou uváděny tradičním incipitem a impresorské údaje přicházejí v závěrečném explicitu. Kronika o Alexandrovi z roku 1513 je však pravděpodobně nejstarší jazykově českou publikací, jejíž titulní strana obsahuje samostatné impresum. Dílna neměla iniciály a vynechaná místa sporadicky vyplňovala reprezentantou. Nebyla při ruce ani větší zásoba ilustračních štočků. V Breydenbachově Traktátu z roku 1498 však Bakalář užil v dějinách českého knihtisku opět poprvé titulní dřevořez. Poněvadž zobrazuje plachetnici s kormidelníkem a několika poutníky, velmi dobře se pojí k incipitu vysázenému nad dřevořezem. Řezáč obrázku, nikoliv začátečník, byl patrně inspirován kresebně jednoduchým štočkem z augsburské dílny Günthera Zainera (1477).


Lit.: ALTMANN, U.: Mikuláš Bakalár im Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Beiträge zur Inkunabelkunde 1 (III. Folge), 1965, s. 113-119; DOLCH, W.: Der Druckerkatalog der Dr. Ed. Langerschen Bibliothek in Braunau i. B. Broumov 1913; HEJNIC, J.: K prvotisku Mikuláše Bakaláře Život Mohamedův. Listy filologické 107, 1984, s. 41-44; KNEIDL, P.: El Mundus novus de Amérigo Vespucio y el escrito sobre las Nuevas tierras de Nicolás Bakalář. Ibero-Americana Pragensia 13, 1979, s. 99-129; KNEIDL, P. (ed.): Spis o nových zemích a Novém světě. Faksimile a výklad plzeňského tisku Mikuláše Bakaláře z roku 1506. Praha 1981; KOHÚT, L. (red.): Mikuláš Bakalár Štetina. Štúdie a materiály o živote a diele slovenského prvotlačiara v Plzni. Bratislava 1966 (k tomu též recenze M. BOHATCOVÉ v Listech filologických 90, 1967, s. 420-424); KOHÚT, L.: Das Werk des Wiegendruckers Mikuláš Bakalář-Štetina zu Pilsen. Gutenberg-Jahrbuch 1966, s. 166-128; KOUTNÍKOVÁ, L.: Český prvotisk „Traktát o zemi svaté“. Časopis československých knihovníků 3, 1924, s. 191-196; PAULINI, J.: Der älteste tschechische Druck vom Propheten Mohammed aus dem Jahre 1498. Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského, Graecolatina et orientalia 9-12. Bratislava 1979-1980, s. 83-93; SOKOL, V.: Život Mohamedův z r. 1498 a jeho předloha. Listy filologické 50, 1923, s. 35-42; STRAKA, C.: Nález dosud nezvěstných prvotisků v Knihovně strahovské. Časopis Českého muzea 86, 1912, s. 209-219; TOBOLKA, Zd. V.: Český slovník bibliografický. Sv. 1. České prvotisky (až do roku 1500). Praha 1910; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; VOIT, P.: Nové pohledy na veršovanou skladbu Rozmlouvání člověka se Smrtí. Listy filologické 109, 1986, s. 166-174; VOLF, J.: Calendarium Bohemicum auf das Jahr 1489. Gutenberg-Jahrbuch 1932, s. 158-168.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 304; CHYBA 52 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 43 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 1. 114-115 = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.; MINÁČ (red.) 1. 108-109 = MINÁČ, Vl. (a kol.): Slovenský biografický slovník. Sv. 1-6. Martin 1986-1994.; VOŠAHLÍKOVÁ (red.) 2. 182. = VOŠAHLÍKOVÁ, P. (red.): Biografický slovník českých zemí. Sv. 1-. Praha 2004-.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.