Mistr Petrarcy

Z Encyklopedie knihy

Mistr Petrarcy (Petrarca-Meister) anonymní kreslíř předloh k dřevořezům otiskovaným ve 30. letech 16. století zejména augsburskou tiskárnou Heinricha Steinera. Označení získal na počátku 20. století dle německé verze Petrarcova díla Von der Artzney bayder Glück (Augsburg 1532). Tento „Glücksbuch“ nebo „Trostspiegel“, jak bývá překlad v odborné literatuře též citován, obsahuje 261 kresebně velmi vyspělých ilustrací, které zobrazují každodennost vyšší i nižší společnosti a neskrývají přitom ani soudobé sociální slabiny venkovských vrstev. Na titulním dřevořezu je příznačně vyobrazeno kolo Štěstí. S tímto výtvarným motivem pracuje už první překlad Petrarcy do národního jazyka, totiž české Kniehy dvoje o lékařství proti Štěstí a Neštěstí (Praha 1501).

S určitostí víme, že dřevořezy „Glücksbuchu“ vznikly již okolo roku 1521 na zakázku augsburských tiskařů Sigmunda Grimma a Marxe Wirsunga (činní společně 1518-1522). Ti však německé vydání Petrarcova díla De remediis utriusque fortunae nerealizovali, poněvadž jejich tiskárna v důsledku Grimmových alchymistických pokusů zbankrotovala. Teprve Steiner některé štočky otiskl do německé verze Officia Marca Tullia Cicerona (Augsburg 1531) a v úplnosti je použil v opožděném prvním německém vydání „Glücksbuchu“ o rok později. Podstatnou část z 97 dřevořezů Officií vytvořil Mistr Petrarca ovšem nově přímo pro Steinera. Poměrně slabší úroveň mají naopak celostranné dřevořezy trojsvazkového díla Der groszen Wundartzney (Augsburg 1536), které napsal Theophrastus Bombastus von Hohenheim řečený Paracelsus. Část z nich bývá ovšem připisována jinému tvůrci ze Steinerova okruhu. Steiner užíval dřevořezy Mistra Petrarcy vcelku často, kupř. sbor kardinálů před papežem z „Glücksbuchu“ otiskl trefně na titulní stranu Richentalova bohemika Das Concilium so zu Costantz gehalten ist worden (Augsburg 1536).

Nejstarší pokusy o odhalení Mistra Petrarcy se datují do roku 1862, kdy Passavant navrhl ztotožnit neznámého kreslíře s Hansem Burgkmairem st. Jeho hypotéza, opírající se o monogram „H bb“ v Officiích, však nebyla akceptována. Na počátku 20. století Heinrich Röttinger identifikoval Mistra jako Hanse Weiditze ml. Jednou z opor mu přitom byla ilustrace z Officií s monogramem „HW“. V poslední době předložila Maria Lanckorońska několik domněnek o vazbě Mistra na Hanse Brosamera, avšak ani tato atribuce v odborných kruzích všeobecného uznání nedošla.


Lit.: BUCHNER, E.: Der Petrarcameister als Maler, Miniator und Zeichner. Festschrift Heinrich Wölfflin. Beiträge zur Kunst- und Geistesgeschichte zum 21. Juni 1924 überreicht von Freunden und Schülern. München 1924, s. 209-231; FRAENGER, W.: Hans Weiditz und Sebastian Brant. Leipzig 1930; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LANCKOROŃSKA, M.: Die Burgkmair Werkstatt und der Petrarcameister. Gutenberg-Jahrbuch 1954, s. 171-180; LANCKOROŃSKA, M.: Der Petrarca-Meister, eine vorläufige Mitteilung. Gutenberg-Jahrbuch 1952, s. 111-120; LISZ, V.: Der Petrarca-Meister, der erste soziale Sittenschilder Deutschlands. Das Antiquariat 18, 1968, s. 185-195; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; MUSPER, H. T.: Die Holzschnitte des Petrarca-Meisters. München 1927; RAUP, H. J.: Die Illustrationen zu F. Petrarcas „Von der Artzney bayder Glück“. Wallraf-Richartz-Jahrbuch 45, 1984, s. 59-112; RÖTTINGER, H.: Hans Weiditz, der Petrarcameister. Strasbourg 1904; SCHEIDIG, W.: Die Holzschnitte des Petrarca-Meisters. Zu Petrarcas Werk „Von der Artzney bayder Glück des guten und widerwärtigen“, Augsburg 1532. Berlin 1955.

Lex.: NAGLER (Monogr.) 3. 723 a 1707 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 37. 270-271. = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.