Německo

Z Encyklopedie knihy

Verze z 30. 9. 2019, 11:25, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Německo je kolébkou novodobého knihtisku. Ačkoli v Evropě existuje více domnělých pretendentů (Avignon s Prokopem Waldvogelem, Bruggy s Jeanem Britem, Haarlem s Laurensem Janszoonem Costerem nebo Miláno s Pamfilem Castaldim), doložitelné prvenství při formování řemesla patří Mohuči. V tomto městě od 40. let 15. století postupně působili nejstarší tiskaři Johann Gutenberg, Heinrich Keffer, Johann Fust a Peter Schöffer st. Dnes známé první artefakty přičítané Gutenbergovi lze datovat snad 1447. Asi 1458/59 počíná knihtisk v Bamberku, kam dle předpokladu některých badatelů mohl přesídlit z Mohuče Gutenbergův pomocník Keffer. Roku 1460 zásluhou Gutenbergova vyučence Johanna Mentelina zapustilo řemeslo kořeny také v Štrasburku. K dalšímu rozšíření knihtisku z Mohuče napomohla paradoxně roku 1462 občanská válka, během níž bylo město zničeno a někteří Gutenbergovi žáci odešli do Itálie a Francie. Také z Bamberku se nová technologie rozmnožování knih rozšířila do dalších německých lokalit i za hranice říše (diskutována je mimo jiné souvislost bamberského knihtisku s nejstarším českým Tiskařem Arnoštových Statut). Zatímco úroveň mohučského knihtisku postupně upadala, Štrasburk se v krátkém čase prosadil jako jedno z nejsilnějších evropských center knižní výroby a obchodu.

Čtvrtým německým městem s nejstarší knihtiskařskou dílnou byl Kolín/R. Roku 1465 se v této metropoli usadil Ulrich Zell. V jeho stopách vzápětí kráčeli Arnold Therhoernen a Nikolaus Goetz. Největší kolínské dílny vlastnila Quentelova a Koelhoffova rodina. Jako páté město, do něhož řemeslo uvedli nejpozději 1467 bratři Heinrich a Nikolaus Bechtermüntzovi, figuruje Eltville. Na šestém místě se od roku 1468 ocitá Augsburk s dílnou Günthera Zainera. K významnějším Zainerovým souputníkům a následovníkům patřili Johann Bämler, Johann (Hans) Froschauer, Erhard Ratdolt, Johann Schönsperger st., Anton Sorg a institucionální Tiskárna benediktinská. Na přelomu 15. a 16. století se zde etabloval jeden z nejstarších specializovaných nakladatelů Johann Rynmann. Od počátku 17. století byl v Augsburku koncentrován nejsilnější potenciál německé mědirytecké tvorby. Zdejší kreslíři, rytci i ostatní nakladatelé udržovali mezi 17. a 18. stoletím úzké kontakty s Českými zeměmi a někteří se v Čechách krátce nebo i trvale usadili. V pořadí sedmým německým městem s nejstarší knihtiskařskou dílnou, kterou nejpozději 1469 založil Johann Sensenschmidt, byl Norimberk. Sensenschmidtovi významnější kolegové a následovníci byli velkotiskař Anton Koberger st., Friedrich Creussner a Georg Stuchs. Město s pověstí mezinárodního tržiště se řadilo k nejsilnějším zahraničním střediskům jazykově českého nekatolického knihtisku. Zhruba do téže doby, kdy se knihtisk etabloval v Augsburku a Norimberku, lze zasadit počátek řemesla také v Konstanci (1468/69).

Během 70. let byl knihtisk zaveden do více než deseti dalších měst, např. Speyer (1471), Erfurt (1473), Ulm (1473 Johann Zainer st.), Lübeck (1473), Blaubeuren (ca 1474), Rostock (1476 Tiskárna bratrů společného života), Reutlingen (ca 1478), Magdeburg (1479) a Würzburk (1479). V průběhu 80. let vznikají dílny v Pasově (1480 Benedikt Mayr) a Lipsku (1481). Velkého ohlasu došla činnost lipského tiskaře Konrada Kachelofena a později pak jeho zetě Melchiora Lottera st. Od 18. století bylo město pokládáno za středisko tuzemského i mezinárodního knižního obchodu. Knižní obchod mezi Lipskem a Českými zeměmi neměl ovšem tak silné zázemí jako obchod s Norimberkem. V 80. letech 15. století byla zřízena první knihtiskařská dílna také v Mnichově (1482), kde na přelomu 16. a 17. století pracoval mimo jiné Adam Berg. O rok později přijala knihtisk Míšeň (1483), dále Stuttgart (1483/84), Ingolstadt (1484), Heidelberk (1485), Münster (1485), Řezno (1485), Dillingen (1488), Hagenau (Heinrich Gran 1489, později Thomas Anshelm), Hamburk (1490) a Tübingen 1498 (Johann Otmar).

Lze shrnout, že knihtisk během druhé poloviny 15. století pronikl do více než 60 měst. Německé dílny se na celkové produkci evropských prvotisků podílely 32%. Vyučenci z říše mimo to uvedli řemeslo také do Rakouska (Vídeň? 1461?), Itálie (Subiaco 1465, Benátky 1469, Foligno a Miláno 1470), Francie (Paříž 1470), Švýcarska (Basilej ca 1468, Beromünster 1470), Španělska (Segovia? 1472), Maďarska (Budapešť 1473), Polska (Krakov 1473), Dánska (Odense 1482), na Moravu (Brno 1486) a snad i do Afriky (São Tomé 1494?).

Nejstarším tiskovým písmem pro německé i latinské texty byla od dob Gutenbergova vystoupení textura, která se až do poloviny 16. století v německy mluvících zemích ani jinde nijak zvlášť nevyvíjela. Od roku 1466 se německé texty tisknou též gotikoantikvou (Johann Mentelin). V 70. letech 15. století je typografický materiál pod italským vlivem obohacen o antikvu raného typu (Johann Mentelin, Erhard Ratdolt, Adolf Rusch a Günther Zainer). Nejstarší doklad švabachové sazby souvisí s dílnou Friedricha Creussnera roku 1485. Frakturu poprvé užil 1513 Johann Schönsperger st. Problém dvoubarevně tištěné sazby vyřešil uspokojivě již Peter Schöffer st. v Mohuči 1457. Významní inovátoři pracovali také v Kolíně/R. Arnold Therhoernen roku 1470 snad vůbec poprvé v dosavadním trvání knihtisku čísloval jednotlivé listy a o rok později dle italského vzoru zavedl živá záhlaví. Johann Koelhoff st. ke stránkám od 1472 vůbec poprvé připojoval archové signatury a o tři roky později převzal z Itálie další novinku, a to složkové kustody. Samostatný titulní listnázvovou složkou na titulní straně přichází již 1463 v Schöfferově a Fustově tisku protiturecké bully papeže Pia II. Konstituování dalších textových složek titulní strany je během 70. let 15. století spjato s působením Němce Ratdolta v Benátkách (pod nejstaršími publikacemi vzniklými na sever od Alp s úplným zněním titulní strany je podepsán roku 1500 tiskař Wolfgang Stöckel).

První a hned úspěšné pokusy o tvorbu ilustrované knihy jsou spjaty s Bamberkem. Průkopníky knižního dřevořezu se roku 1461 stali Mistr Bonerova Edelsteinu a tiskař Albrecht Pfister. Během 70. a 80. let se ilustrace stala už běžným doplňkem knih tištěných v Ausgburku, Norimberku, Štrasburku a především v Ulmu, kde pro Zainerovu tiskárnu pracoval Mistr ulmského Boccaccia. Za nejstaršího neanonymního ilustrátora je označován Erhard Reeuwich, jehož dokumentární kresby posloužily jako podklady k dřevořezům cestopisu ze Svaté země 1486. O první účelové propojení tiskárny a grafického ateliéru se už v polovině 80. let zasadil Anton Koberger st. Německá pozdně gotická ilustrovaná kniha tak v Norimberku dospěla k jednomu ze svých vrcholů díky tiskařově spolupráci s Michaelem Wolgemutem a Wilhelmem Pleydenwurffem. Významným inovátorem estetické stránky tištěné knihy byl též vzpomínaný Ratdolt.

Silné podněty pro rozvoj renesanční světské ilustrované knihy přicházely od císaře Maxmiliána I., který během své vlády (1508-1519) proslul jako sběratel knih a velký iniciátor a pěstitel renesančních bibliofilií tiskaře Schönspergera st. K císařovu uměleckému okruhu náleželi Albrecht Altdorfer, Leonhard Beck, Hans Burgkmair st., Albrecht Dürer, Hans Leonhard Schäufelein, Hans Springinklee, Wolf Traut aj. Další fázi námětové laicizace v Augsburku zahájil o několik let později Mistr Petrarcy. Jedním z Dürerových žáků byl Erhard Schön, jehož vliv (tak jako vliv celého norimberského knihtisku) na formování české knižní kultury nebyl ještě doceněn (totéž ostatně platí i o wittenberském ateliéru Lucase Cranacha st.).

Po roce 1500 zakládání dílen plynule pokračovalo: např. 1502 Wittenberk (Nikolaus Marschalk), 1504 Worms (Peter Drach ml.), 1511 Frankfurt/M. (Beatus Murner), 1519 Halberstadt (Lorenz Stuchs), 1520 Halle/S. (Wolfgang Stöckel), 1523 Cvikov (Johann Schönsperger ml.), 1524 Drážďany (Hieronymus Emser jakožto vlastník jedné z nejstarší německé katolické dílny), 1525 Brémy (neznámý tiskař AGW) a 1527 Marburk (Johann Loersfeld). Tak jako v Čechách a na Moravě podnítila během 20. let 16. století rozvoj knihtisku jednota bratrská, tak také v Německu akcelerace řemesla souvisela s reformací, která byla bez tohoto informačního média ostatně nemyslitelná. Nekatolické dílny se soustředily především ve Wittenberku, kde jako vůbec první Lutherův tiskař pracoval od 1513 Johann Rhau-Grunenberg (po polovinu 16. století mezi dalšími byli zejména Josef Klug, Melchior ml. a Michael Lotterové, Hans Lufft či Hans Weiss). V Norimberku pro reformaci nejprve pracoval od 1517 Hieronymus Höltzel, v Augsburku od 1518 prvotiskař Johann Froschauer a ve Štrasburku od 1519 Martin Flach ml. První úplné (Lufftovo) vydání Lutherovy Wartburské bible ve Wittenberku 1534 doprovází 124 drobnějších dřevořezů se značkou Mistra MS (kopie pak ještě dlouho kolovaly mimo jiné v Praze). Po Lutherově smrti 1546 bylo jen ve Wittenberku do roku 1626 realizováno na 75 vydání jazykově německé Bible s předpokládaným úhrnným nákladem 200.000 exemplářů. Tato nadprodukce kompletního textu i desítek dílčích biblických knih není s žádnou zahraniční (a tím méně českou) aktivitou srovnatelná. Došlo též k neutuchajícímu nárůstu publicistiky a jiné drobné časové literatury (polemický a satirický jednolist, novinový leták). Poněvadž se zpravodajské tiskoviny rozšiřovaly kvůli obsahu, typografie upadala do stereotypu (nad běžný průměr vystupují bordury a ilustrace Lucase Cranacha st., Georga Lembergera, Hanse Sebalda Behama aj.).

Roku 1540 pronikl knihtisk na kurfiřtský dvůr v Berlíně (výše zmíněný Hans Weiss) a roku 1547 do Koblence (Eucharius Cervicornus). Poté následují mimo jiné 1548 Zhořelec (Kryspin Scharffenberg st.), 1555 Budyšín (Nikolaus Wolrab), 1579 Altdorf (Katharina Gerlachová st.), 1579 Helmstedt (Jakob Lucius st.) a 1586 Žitava (Nikolaus Schneider zvaný Sartorius). Během 16. století tak v Německu hostilo knihtisk už 156 měst. Z produkce 832 tiskařů je dnes evidováno 87.752 bibliografických jednotek (Kühne), což je dvacetkrát více nežli tou dobou v Čechách a na Moravě. Jako největší centra se profilovaly Kolín/R. (asi 130 dílen), Norimberk (110) a Štrasburk (100). Během následujícího století však tyto lokality zastínil mohutný rozvoj Frankfurtu/M. (228) a Lipska (200), související s mezinárodní prestiží tamních knižních veletrhů. Tehdy si Frankfurt/M. počal budovat také pozici významného ilustrátorského střediska. Zasloužili se o to nesmírně pilní a invenční manýristé Jost Amman a Virgil Solis st., pracující zejména pro tiskaře a nakladatele Christiana Egenolffa a Sigmunda Feyerabenda.

Poslední dvě desetiletí 16. století počala zasahovat také Německo krize ilustračního dřevořezu, jehož umělecký i řemeslný potenciál byl vyčerpán. Ačkoli zde už od 40. let 15. století existovala ve sféře volné grafiky dostatečná zkušenost s mědirytem, knižnímu využití bránily rozdílné postupy tisku z výšky a tisku z hloubky (první pokusy byly podniknuty 1479 ve Würzburku). Zobrazovací a reprodukční přednosti ilustračního mědirytu osvědčila až skupina nizozemských rytců přišlých do Frankfurtu/M. a Kolína/R. během 70. let 16. století (Joris Hoefnagel, Franz Hogenberg, Theodor de Bry). Na tomto podhoubí pak rostly výjimečné nakladatelské aktivity Georga Brauna v Kolíně a švýcarských Merianů usedlých ve Frankfurtu/M. K významným domácím rytcům raně barokní ilustrace patří Joachim von Sandrart, Dominicus Custos de Coster, členové rodiny Kilianových a Küsselových.

Třicetiletá válka a její důsledky zasáhly německý knihtisk politicky a hospodářsky. S růstem výrobních nákladů stouply ceny knih, ale zároveň ubylo čtenářů, takže péči o obrazovou knihu přejaly Francie a Nizozemí. Protireformace zesílila církevní i státní cenzuru, ale nově zakládané jezuitské dílny (Helmstedt 1639-1640, Altdorf 1645-1646, Rostock 1657) se vesměs kvůli investičním potížím až na Tiskárnu v Dillingen neujaly. Dvorští tiskaři závislí na svých aristokratických chlebodárcích existovali již před válkou (Altenburk 1605-1708, Kempten 1609-1736, Pasov 1612, Köthen/Anh. 1618-1680?, Výmar 1623?-1658) a později se jejich výskyt v rámci absolutistických knížectví a vévodství ještě zvětšil (Drážďany 1647, Mannheim 1680-1701?, Zerbst 1680-1690, Bonn 1692, Quedlinburk 1694 atp.). Městské tiskaře počali pozvolna ovlivňovat samostatní nakladatelé. Tento proces nastal po polovině století v Lipsku (Johann Fritsch, Johann Friedrich Gleditsch, Georg Joachim Göschen, Philipp Erasmus Reich), v Berlíně (Christian Friedrich Voss ml., Christoph Friedrich Nicolai), v Norimberku (Michael Endter, Peter Konrad Monath, Johann Friedrich Rüdiger) a na mnoha dalších místech. Význam Frankfurtu/M. pro středoevropský knižní obchod se však ztenčil a zásluhou Johanna Gottloba Emanuela Breitkopfa a Philippa Erasma Reicha do popředí vstoupilo během 18. století Lipsko.

V této době se ilustrace německé beletrie dostala do vleku francouzského rokoka. Patrné je to zvláště u berlínských umělců Johanna Wilhelma Meila a Georga Friedricha Schmidta. Naopak Daniel Mikołaj Chodowiecki, přestože byl samouk, patří k nejvýznamnějším německým ilustrátorům, který francouzským vzorům nepodlehl. Nejvýraznější oblastí, v níž si knižní grafika podržela z hluboké minulosti vlastní tradici, byla nauková ilustrace botanické a zoologické literatury (augsburští grafici Johann Jakob Haid, Johann Elias Ridinger a Bartholomäus Seutter). K oživení ilustrované knihy tu hodně napomohla mezzotinta (Elias Christoph Heiss a Bernhard Vogel). První litografický ateliér zřídil Alois Senefelder v Mnichově 1796 a později i jinde (např. Offenbach/M. 1799, Berlín 1804, Stuttgart 1807).

Trvalé politické i obchodní styky Českých zemí a Slováků s Německem poskytovaly dobrý základ pro rozvinutí spolupráce také v oblasti knižní výroby a obchodu. Počáteční kontakty ve sféře knihtisku navázala jednota bratrská, která nemajíc do roku 1562 vlastní tiskárnu zakázky zadávala i do zahraničí. První tiskárny, které začaly realizovat jazykově český knihtisk, se nacházely v Lipsku (1514), Norimberku (1517), Wittenberku (1546) a Magdeburku (1554). Druhá fáze německé pomoci se formovala za časů českého stavovského státu a reprezentují ji dílny v Drážďanech (1602), Augsburku (1615) a v Brémách, kde u Thomase de Villiers (též Willier, Willierianus, Willinger, zemř. 1622/23) vyšla kratičká čtyřjazyčná bratrská Evangelia et epistolae (Bremen 1616). Třetí etapa souvisí s pobělohorskou emigrací nekatolíků. Je spjata vedle Meganderovy drážďanské dílny zejména s jazykově českým knihtiskem v Žitavě (1629), proslulým však produkcí generačně mladších exulantů Michaela Hartmanna a Václava Klejcha. V Perně působil od 1630 Samuel Martinius z Dražova. Během 18. století se nově angažovaly tiskárny v Halle/S. (1702) a Berlíně (1743). V Jeně slovenští evangelíci, studující na univerzitách bohosloví, publikovali příležitostné básnické texty u Johanna Christopha Strausse (z let 1773-1782 je doloženo 6 publikací).

Do roku 1800 tak bylo v Německu pořízeno více než 340 jazykově českých titulů sloužících obhajobě nekatolické víry a náboženské výchově. Z kvantitativního hlediska se i přes relativnost dnes známých údajů jako nejproduktivnější jeví činnost v Žitavě (108 jazykově českých publikací), Norimberku (68), Berlíně (50), Perně (40), Drážďanech (33) a v Halle/S. (25). Sazba českých textů byla v některých tiskárnách pořizována ještě na počátku 17. století bez diakritiky a s chybami, neboť sazeči či korektoři znalí češtiny nemohli pochopitelně působit všude. Obecným rysem produkce je též typografická jednoduchost plynoucí buď z finančně limitovaných objednávek, anebo z nedostatečného vybavení dílen.


Bibl.: BIRCHER, M.-BÜRGER, Th. (edd.): Deutsche Drucke des Barock 1600-1720 in der Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel. Abteilung A (Bibliotheca Augusta) Bd. 1-7, Abteilung B (Mittlere Aufstellung) Bd. 1-6, Abteilung C (Helmstädter Bestände) Bd. 1-3. München-Nendeln 1977-1988; BORCHLING, C.-CLAUSSEN, Br.: Niederdeutsche Bibliographie. Gesamtverzeichnis der niederdeutschen Drucke bis zum Jahre 1800. Bd. 1-3. Neumünster 1931-1957 (repr. Utrecht 1976); BRANDES, W.: Bibliographie der niedersächsischen Frühdrucke bis 1600. Baden-Baden 1960; BRUCKNER, J.: A bibliographical catalogue of seventeenth-century German books published in Holland. Hague-Paris 1971; DÜNNHAUPT, G.: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock. Bd. 1-6. Stuttgart 1990-1993; GESAMTVERZEICHNIS des deutschsprachigen Schrifttums (GV) 1700-1910. Bearbeitet unter der Leitung von Peter Geils und Willi Gorzny … Bd. 1-160 (+ Nachträge). München-New York-London-Paris 1979-1987; GOEDEKE, K.: Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung aus den Quellen … Bd. 1-10. Dresden 1884-1913 (repr. Dresden 1979); HAYN, H.-GOTENDORF, A. N.: Bibliotheca Germanorum erotica et curiosa. Verzeichnis der gesamten deutschen erotischen Literatur. Bd. 1-9. München 1912-1929 (repr. Hanau 1968 a k tomu WALRAVENS, H.: Register der Personennamen zu Hayn-Gotendorf. Hamburg 1984); HEINSIUS, W.: Allgemeines Bücher-Lexicon oder Vollständiges alphabetisches Verzeichniss aller von 1700 … erschienenen Bücher. Bd. 1-29. Leipzig 1812-1894; KAYSER, Chr. G.: Index locupletissimus librorum … Vollständiges Bücher-Lexicon enthaltend von 1750 … in Deutschland … gedruckten Bücher Bd. 1-36. Leipzig 1833-1911; SHORT-TITLE catalogue of books printed in the German-speaking countries and German books printed in other countries from 1455 to 1600 now in the British Museum (edd. A. F. Johnson-V. Scholderer). London 1962; SHORT-TITLE catalogue of books printed in the German-speaking countries and of German books printed in other countries from 1601 to 1700 now in the British Library (ed. D. Paisey). Vol. 1-5. London 1994; VERZEICHNIS der im deutschen Sprachbereich erschienenen Drucke des XVI. Jahrhunderts (VD 16). Herausgegeben von der Bayerischen Staatsbibliothek in München in Verbindung mit der Herzog August Bibliothek in Wolfenbüttel. I. Abteilung. Verfasser-Körperschaften-Anonyma. Bd. 1-22. Stuttgart 1983-1995. II. Abteilung. Register der Herausgeber, Kommentatoren, Übersetzer und literarischen Beiträger. Bd. 23-24. Stuttgart 1997. III. Abteilung. Register der Druckorte, Verleger und Erscheinungsjahre. Bd. 25-. Stuttgart 2000-.

Lit.: ARNOLD, W.-DITTRICH, W.-ZELLER, B. (edd.): Die Erforschung der Buch- und Bibliotheksgeschichte in Deutschland. Wiesbaden 1987; BARGE, H.: Geschichte der Buchdruckerkunst. Von ihren Anfängen bis zur Gegenwart. Leipzig 1940; BENZING, J.: Der Buchdruck des 16. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Leipzig 1936; BLAŽÍČEK, O. J.: Dřevorytová ilustrace v německé knize XV. věku. Hollar 17, 1941, s. 1-20; BOCK, E.: Die deutsche Graphik. München 1922; EISENHARDT, U.: Die kaiserliche Aufsicht über Buchdruck, Buchhandel und Presse im Heiligen Römischen Reich Deutscher Nation (1496-1806). Karlsruhe 1970; FAULMANN, K.: Illustrierte Geschichte der Buchdruckerkunst. Mit besonderer Berücksichtigung ihrer technischen Entwicklung bis zur Gegenwart. Wien-Budapest-Leipzig 1882; FUNKE, Fr.: Buchkunde. Ein Überblick über die Geschichte des Buch- und Schriftwesens. Leipzig 1959 (6. vyd. München 1998); GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970; GILMONT, J.-Fr.: The reformation and the book. Aldershot 1998; GÖTZE, Al.: Die hochdeutschen Drucker der Reformationszeit. Berlin 1905 (repr. 1963); GRIMM, H.: Deutsche Buchdruckersignete des XVI. Jahrhunderts. Geschichte, Sinngehalt und Gestaltung kleiner Kulturdokumente. Mit 114 Signetbildern. Wiesbaden 1965; HAEBLER, K.: Die deutschen Drucker des 15. Jahrhunderts im Auslande. München 1924; HEJNIC, J.-VIKTORA, V.-BOK, V.: Tschechische Übersetzungen aus der deutschen Literatur im Zeitalter Martin Luthers. In: Reformation und Nationalsprachen (hrsg. von Burchard Brentjes und Burchard Thaler). Halle/S. 1983, s. 107-127; HILLER, H.-STRAUß, W.: Der deutsche Buchhandel. Wesen, Gestalt, Aufgabe. Gütersloh 1966; KALHÖFER, K. H.: Leben und Werk deutscher Buchhändler. Leipzig 1965; KAPP, F.-GOLDFRIEDRICH, J.: Geschichte des deutschen Buchhandels. Bd. 1-4. Leipzig 1886-1923 (repr. Leipzig 1970); KÜHNE, A.: Bibliographie zum Schrifttum des 16. Jahrhunderts. Mit einem Verzeichnis der wesentlichen Buchbestände des 16. Jahrhunderts in deutschen Bibliotheken und Archiven. München 1995; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LANCKOROŃSKA, M.-OEHLER, R.: Die Buchillustration des XVIII. Jahrhunderts in Deutschland, Österreich und der Schweitz. Bd. 1-3. Leipzig 1932-1934; PAISEY, D. L.: The German book 1450-1750. London 1995; RÜMANN, A.: Das illustrierte Buch des 19. Jahrhunderts in England, Frankreich und Deutschland 1790-1860. Leipzig 1930; RÜMANN, A.: Die illustrierten deutschen Bücher des 18. Jahrhunderts. Stuttgart 1927; RÜMANN, A.: Die illustrierten deutschen Bücher des 19. Jahrhunderts. Stuttgart 1926; SCHAUER, G. K.: Deutsche Buchkunst 1890 bis 1960. Bd. 1-2. Hamburg 1963; SCHMID, R.: Deutsche Buchhändler, deutsche Buchdrucker. Beiträge zur Geschichte des deutschen Buchgewerbes. Bd. 1-6. Berlin 1902 (repr. Hildesheim-New-York 1979); SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 1-23. Leipzig 1920-1943 (repr. Stuttgart 1981-1990); WEHMER, C. (ed.): Deutsche Buchdrucker des 15. Jahrhunderts. Wiesbaden 1971; WEIL, E.: Die deutschen Druckerzeichen des XV. Jahrhunderts. München 1924; WENDLAND, H.: Signete. Deutsche Drucker- und Verlegerzeichen 1457-1600. Hannover 1984; WIDMANN, H.-KLIEMANN, H.-WENDT, B.: Der deutsche Buchhandel in Urkunden und Quellen. Bd. 1-2. Hamburg 1963-1965; WINTER, E.: Die tschechische und slowakische Emigration in Deutschland im 17. und 18. Jahrhundert. Berlin 1955; WOLKAN, R.: Böhmens Antheil an der deutschen Literatur des XVI. Jahrhunderts. I. Theil: Bibliographie. Prag 1890.

Lex.: ALLGEMEINE deutsche Biographie. Bd. 1-55. Leipzig 1875-1910. Bd. 56 Generalregister, München-Leipzig 1912; BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982); BENZING, J.: Buchdruckerlexikon des 16. Jahrhunderts (deutsches Sprachgebiet). Frankfurt/M. 1952; BENZING, J.: Die deutschen Verleger des 16. und 17. Jahrhunderts. Archiv für Geschichte des Buchwesens 2, 1960, s. 445-509 (a k tomu 18, 1977, sl. 1078-1322); CORSTEN, S.-PFLUG, G.-SCHMIDT-KÜNSEMÜLLER, Fr. A.-BISCHOFF, B. (edd.): Lexikon des gesamten Buchwesens. Zweite, völlig neubearbeitete Auflage. Bd. 1-. Stuttgart 1985-; DEUTSCHER biographischer Index. Bd. 1-8. München 1998; HOLZMANN, M.-BOHATTA, H.: Deutsches Anonymen-Lexikon 1501-1926. Bd. 1-7. Weimar 1902-1928 (repr. 1962); HOLZMANN, M.-BOHATTA, H.: Deutsches Pseudonymen-Lexikon. Wien-Leipzig 1906; JÖCHER, Chr. G.-ADELUNG, J. Chr.: Allgemeines Gelehrten-Lexicon. Bd. 1-4, Fortsetzung Bd. 1-8. Leipzig 1750-1752, 1784-1897; NEUE deutsche Biographie (herausgegeben von der Historischen Kommision bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften). Bd. 1-. Berlin 1971-; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988; PAISEY, D. L.: German printers, booksellers and publishers of the seventeenth century: some amendments and additions to Benzing. Gutenberg-Jahrbuch 1989, s. 165-179; SCHNEIDER, M.: Deutsches Titelbuch. Ein Hilfsmittel zum Nachweis von Verfassern deutscher Literaturwerke. Zweite, verbesserte und wesentlich vermehrte Auflage. Berlin 1927.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.