Oceloryt

Z Encyklopedie knihy

Verze z 26. 9. 2019, 17:03, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Oceloryt (Praha 1842). Gerle, Wolfgang Adolf: Bilder aus Böhmens Vorzeit (Praha, Bohumil Haase–Synové 1842). Tabule za pag. 72 s pohledem na Trosky. Kreslil pražský malíř Karel Würbs, v Karlsruhe ryli Karl Ludwig Frommel a B. Winklers. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO VII 11.
Oceloryt (angl. steel engraving, fr. gravure sur acier, něm. Stahlstich) poměrně mladá grafická technika tisku z hloubky vzniklá jako obdoba mědirytu za použití mnohem odolnější ocelové desky. Poněvadž během rytí speciálními rydly nevzniká grátek, výsledkem ryteckého procesu je příznačně jemná a ostrá linie, umožňující práci i na velmi malých tiskových formách (při výrobě bankovek, známek a cenných papírů). Po vyrytí kresby se deska zatvrzuje kalením. Stálost formy dovolí v ručním měditiskařském lisu pořídit až 10.000 otisků. Charakteristický kresebný chlad ocelorytu byl někdy vyvažován tónovaným papírem.

Ocelorytem se na přelomu 18. a 19. století zabývalo několik umělců současně, přičemž jejich aktivity byly spjaty s výrobou papírových platidel čili asignátů (lat. assignare = značit). Roku 1792 podepsal nejstarší práce Francouz Alexandre Tardieu, roku 1810 v Severní Americe Jacob Perkins (1766-1849). Pravděpodobně během Perkinsova působení v Anglii 1818 se s novou technologií seznámil Charles Heath st. (1785-1848) a pokud právě jemu bývá objev ocelorytu připisován, pak vcelku neoprávněně. Heath počal oceloryt jako první užívat od 20. let 19. století i k portrétní ilustraci, např. nedatovaná The English gallery. A series of engraving on steel by the most distinguished artists (London-Berlin-Petersburg). Prvním Němcem, který si osvojil umění anglického ocelorytu, byl Karl Ludwig Frommel (1789-1863). V nejstarším německém ateliéru v Karlsruhe, založeném roku 1824, vydal např. své album Fünfzig Bilder zu Virgilis Aeneide (Karlsruhe 1828).

Oceloryt zaznamenal největší úspěch během první poloviny 19. století, kdy ilustrátoři oceňovali dosud nebývalou jemnost a schopnost detailní realistické kresby. Za jednu z prvních publikací v Čechách, do níž byly vřazeny oceloryty, lze pokládat spis Wolfganga Adolfa Gerleho Bilder aus Böhmens Vorzeit. Burgvesten und Ritterschlösser in Original-Ansichten dargestellt (Praha 1842). Obrazy českých hradů dle předloh pražského malíře a kreslíře Karla Würbse (1807-1876) ryl brněnský rodák Josef Axmann a grafici z Německa a Anglie, např. Frommel, Ernst Grünewald (1801-1848), Emil Höfer (činný ca 1830-1850) a Johann Konrad Susemihl (nar. 1767). Tisk pořídili vlastním nákladem synové Bohumila Haase st. K nejstarším domácím ocylorytcům patřili Jiří Döbler, Josef Rybička (1817-1872) či Josef Skála (1801-1865).


Lit.: KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; LILIEN, O. M.-GERHARDT, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren. In: Geschichte der Druckverfahren (hrsg. von R. W. Fuchs), Teil 3. Stuttgart 1978; RAMBOUSEK, J.: Slovník a receptář malíře-grafika. Praha 1954; ŠIMON, T. F.: Příručka umělce-grafika. O technikách rytiny, leptu a barevného leptu. Praha 1921; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 250.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.