Olomouc

Z Encyklopedie knihy

Verze z 26. 9. 2019, 16:45, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Olomouc významná politická a kulturní metropole na Moravě, v níž je nejstarší knihtisk doložen jako pokračování brněnské etapy. Roku 1499, kdy se v Brně stopy po Němci Konradu Stahelovi ztrácejí, přichází do Olomouce jeho bývalý společník Matthias Preinlein, ale po vydání dvou drobných prvotisků i on Moravu opouští. Na počátku 16. století město hostilo ještě dva další tiskaře z německy mluvících zemí, a to Konrada Baumgartena v letech 1500-1502 (z počátku jeho působení je dnes znám ještě třetí olomoucký prvotisk) a Libora Fürstenheina roku 1504. Po jeho odchodu byla sice 1505 založena první městská papírna, ale Olomouc zůstala až do 1538 bez tiskárny. Biskupství zadávalo výrobu liturgické literatury Johannu Winterburgerovi do Vídně.

Role zakladatele první kontinuálně pracující knihtiskárny nejen v Olomouci, nýbrž na celé Moravě připadla Janu st. Olivetskému z Olivetu, členu rozvětvené rodiny exponující se pro jednotu bratrskou. Olivetský byl za své postoje, výrobu a rozšiřování protihabsburských a protiřímských tiskovin roku 1547 popraven. Po dosažení plnoletosti v řemesle pokračovali jeho synové Šebestián (1565-1579) a Jan ml. (1576-1584). Předpokládá se, že tiskárna Jana Olivetského ml. přešla roku 1590 na Valentina Klína. Během 1554-1609 v Olomouci pracoval Němec Jan Günther, vystřídán nevlastním synem Bedřichem Milichthalerem. Günther přinesl do moravského knihtisku značné oživení už tím, že budoval kvalitativně i kvantitativně náročnější model konfesijně neutrální ediční politiky nežli jeho předchůdci. Milichthalerovu tiskárnu, v níž nakonec převážil katolický program, odkoupil roku 1612 Jiří Handl. Jeho aktivity jsou ve městě doloženy 1597-1616.

Vedle několika krátkodobě působících tajných oficín (např. Luleč, Mikulov, Náměšť/O. a částečně Prostějov), poměrně nevýrazné několikaměsíční dílny v Kroměříži a Jestkovicích a vedle průběžně trvající Tiskárny bratrské v Ivančicích a Kralicích se Olomouc během 16. století stala jediným místem stálého knihtisku na Moravě (brněnská výroba byla zahájena po stoleté pauze až roku 1601). Častá cenzurní opatření formovala olomoucké řemeslo natolik, že převážná část produkce Milichthalerova syna Jana i Pavla Schramma na počátku 17. století už zcela souznívala s oficiální katolickou linií. Protestantsky orientovaní Němci Georg Wust (též Wüst, činný 1597) a Christoph Kutsch (též Kuč, Kutč, Kuteč 1616 a 1620) se ve městě zdrželi jen krátce.

První programově zcela katolickou dílnu založil se svou manželkou Mikuláš Hradecký z Kružnova roku 1626, použiv přitom opuštěného majetku rodiny Handlů. Až do roku 1689 byla jejich dílna jedinou tiskárnou na Moravě. Sňatková politika přivedla do tiskárny postupně několik nových majitelů (Vít Jindřich Ettel, Jan Josef Kilian, Ignác Rosenburg, Jan Adam Auinger). Nicméně dílnu se podařilo udržet v chodu až do 1725, kdy ji zadluženou odkoupila městská rada a jako Tiskárnu městskou ji 1732 prodala Františku Antonínu Hirnleovi. Vdova Hirnleová dál vedla podnik do roku 1798. Na sklonku 18. století sem nastupuje spřízněná dynastie Škarniclů, která se v Olomouci udržela až do poloviny 19. století. Spolu s kreslířem a tvůrcem litografií Františkem Domkem zde mimo jiné během 1838-1849 provozovala první litografický závod ve městě (tento Domek bývá někdy zaměňován s příbuzným Antonínem Domkem, důstojníkem rakouského dělostřelectva a častým spoluautorem Františkových grafik). Paralelně s hirnleovskou dílnou byla po několik měsíců v Olomouci otevřena ještě Tiskárna Vlastenecké soukromé ekonomické společnosti (1787-1788), kterou odkoupil a do Brna přenesl Josef Jiří Trassler.

Jako nejstarší známý knihkupec v Olomouci (a na Moravě vůbec) bývá starší literaturou citován Bernard Melipola. Bezpečně je však doložen jen jako nakladatel spolupracující 1508 s vídeňským Winterburgerem. Bedřich Milichthaler a bratři Jan a Václav Pilátové společně žádali 1567-1568 biskupa Viléma Prusinovského o revizi knihkupeckých zásob. Další doklady samostatné knihkupecké a nakladatelské činnosti ve městě chybějí. Až z let 1659-1676 je znám Ferdinand Stohell jako spolupracovník tiskařů Víta Jindřicha Ettela a Jana Josefa Kiliana. Přinejmenším roku 1705 byla v Olomouci činná filiálka vídeňského a norimberského knihkupce a nakladatele Georga Lehmanna. Od 1740 víme o velké firmě erfurtského rodáka Melchiora Heinricha Windhauera (olomouckým měšťanem se stal roku 1721). Pro Windhauera pracoval nejčastěji Hirnle. Přehled o tom poskytuje nakladatelská a knihkupecká nabídka Catalogus librorum ad facultates quaslibet spectantium oder Verzeichnuß aller Bücher samt leichsten Preisen (Olomouc 1757). V letech 1809-1829 otevřel v Olomouci velké knihkupectví brněnský podnikatel Jan Jiří Gastl.


Lit.: HLOBIL, I.-PETRŮ, E.: Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha 1992; HOSÁK, L.: Knihtiskařské závody v Olomouckém kraji 1621-1940. In: Dar přátelství. Olomouc 1955, s. 63-68; HYNKOVÁ, A.: Pětisté výročí knihtisku v Olomouci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 127-142; CHALOUPKA, J.: Knihtisk na Moravě v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 29-34; MARTINČÍK, R.: Doba kočujících knihtiskařů na Moravě (1486-1504). Bibliofil 11, 1934, s. 65-67, 129-131; MARTINČÍK, R.: Olomouc v dějinách knihtisku. Typografia 31, 1924, s. 69-77; MARTINČÍK, R.: Olomouc v dějinách knihtisku moravského od jeho prvopočátků až ku zřízení stálé čes. knihtiskárny (1466-1870). Olomouc 1928; MARTINČÍK, R.: Olomouc v dějinách moravského knihtisku. Olomouc 1940; MARTINČÍK, R.: Výhradní panství knihtiskárny olomoucké na Moravě 1621-1689. Bibliofil 10, 1933, 14-19; PETRŮ, E.: Tematika olomouckých a prostějovských tisků první poloviny 16. století. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Sv. 3 Olomoucko (ed. I. Hlobil-M. Perůtka). Olomouc 1999, s. 502-512; PUMPRLA, V.: K vývoji olomouckého knihtisku do roku 1800. Knihovní obzor 3, 1995, s. 24-29; PUMPRLA, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do roku 1600. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 126-132; PUMPRLA, V.: Vývoj olomouckého knihtisku do roku 1800. Střední Morava 1, 1995, s. 59-69; VOIT, P.: Česká literární tvorba v povědomí olomouckých měšťanů před Bílou horou. Vlastivědný věstník moravský 36, 1984, s. 49-59; VOIT, P.: Kniha a knihtisk u olomouckých měšťanů před Bílou horou. Tiskaři, knihaři a knihkupci. Vlastivědný věstník moravský 32, 1980, s. 312-320; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986; VOIT, P.: Moravský knihtisk první poloviny 16. století a jeho vztahy k českým tiskárnám. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 103-115; VOIT, P.: Olomoucké měšťanské knihovny v době baroka. Historická Olomouc a její současné problémy 5. Olomouc 1985, s. 339-344; VOIT, P.: Pronikání humanistické a jiné literatury mezi olomoucké měšťany před Bílou horou. Listy filologické 105, 1982, s. 105-110.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 172; CHYBA 365-368. = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.