Písmový kov

Z Encyklopedie knihy

Písmový kov (angl. type metal, fr. métal à lettres, něm. Schriftmetall) snadno tavitelná a dostatečně tvrdá slitina olova, antimonu a cínu sloužící v procesu písmolijectví k odlévání tiskových písmen pro ruční sazbu. Existují domněnky, že prvotiskaři pracovali stejně jako výrobci cínového nádobí s vismutem namísto s antimonem. Nejstarší dnes zachovaná písmena, která na konci 15. století patřila snad dílně lyonského tiskaře Guillauma Le Roy, ani vzácný nález písmen a hrudek liteřiny z bývalé Tiskárny bratrské v Kralicích tuto hypotézu nepotvrzují.

Přesné složení písmoviny užívané Johannem Gutenbergem a jeho bezprostředními následovníky po polovině 15. století neznáme. Hlavním podílem olova (ca 70%) se však od novodobé pravděpodobně příliš nelišila. Hrudky písmového kovu z Kralic obsahovaly 74,6% olova. Poměr ostatních přísad určovali písmolijci již individuálně: antimon 20-25% (Kralice 6,8%), cín 5-10% (Kralice 18,6%), měď 1%. Lehký cín zaručoval nízkou tavící teplotu liteřiny a dobrou tažnost při nalévání. Antimon, který při tuhnutí nabývá na objemu a zaplní tak všechny dutiny licího strojku, slitině dodával tvrdost a odolnost, žádoucí v procesu vlastního knihtisku. Modrá skalice obsahovala měď a působila jako tmavé barvivo. Bod tání slitiny (ca 290°C) nesměl být vyšší nežli tání kovu, z něhož byla vyrobena matrice. Jak vidíme na nejstarším vyobrazení od Josta Ammana v knize Hanse Sachse Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M. 1568), kov byl taven v kotlíku nad zděnou pecí a do licího strojku se vléval lžící přes trychtýřovitě rozšířený nálitek. Téměř každodenní styk s olovem byl příčinou plošně rozvinuté profesní intoxikace, na kterou písmolijci a tiskaři umírali dříve nežli jejich manželky.


Lit.: GIESECKE, A.: Das Schriftmetall Gutenbergs. Gutenberg-Jahrbuch 1944-1949, s. 63-65; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; KNEIDL, P.: Kronika trojánská a nejstarší prvotisky vytištěné v Čechách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 11. Praha 1976, s. 160-188; KRULIŠOVÁ, H.: Zdraví typografů. Typografia 93, 1990, s. 182-183; LECHENE, R.: L’imprimerie de Gutenberg a l’electron. Paris 1965 (repr. Lyon 1972); NEŠVERA, R. K.: Kralický nález typografického materiálu z hlediska technicko-historického. In: Kralice (red. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 81-93; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.