Pavel Sessius

Z Encyklopedie knihy

Sessiův písmolijecký vzorník pro Georga Baumanna ml. (Wrocław 1604). Sessius, Pavel: Specimen characterum seu typorum probatissimorum (Wrocław, Georg Baumann ml. 1604). Jednolistový vzorník s impresem „renovati atque parati Vratislaviae per Paulum Sesse fusorem, Pragae habitantem“.. Impresum tak nejen posouvá Sessiův příchod do Prahy, ale také dokládá, že jde o nejstarší původem bohemikální zachovaný vzorník tiskového písma. Universytet wrocławski – Biblioteka universytecka (Wrocław), sign. 407159.

Pavel Sessius (původně S. Paul, též Sese, Sesse, zemř. po 1631) tiskař v Praze na počátku 17. století. O jeho životě nemáme prakticky žádné zprávy. Pocházel z Německa (německy se podepisoval Sessel) a do Prahy přišel nejpozději roku 1604 jako zavedený písmolijec. Soudíme tak ze vzorníku Specimen characterum seu typorum probatissimorum (Wrocław 1604) pro uznávaného vratislavského tiskaře Georga Baumanna ml.impresu tohoto jednolistu, který byl u nás dosud neznámý, totiž čteme „renovati atque parati Vratislaviae per Paulum Sesse fusorem, Pragae habitantem“. Sessius se o šest let později (1610) oženil. Činnost jeho pražské knihtiskařské dílny je doložena nepřetržitě mezi léty 1606-1631. Živnost provozoval v Karolinu na Ovocném trhu. Archivní prameny k dějinám pražské Tiskárny jezuitské uvádějí, že tamní tiskařský lis před Sessiovým příchodem užívali Tycho Brahe (ca 1599-1601?), Jiří Pardubický (ca 1601-1603?) a Jan Campanus (ca 1603-1606?).

Sessius stranil politice českých stavů a byl v úzkém styku s univerzitou. Rektor mu v lednu 1618 propůjčil titul Typographus Academicus (Akademie pražské impressor). Sessius ho vzápětí užil při tisku srovnávacího díla nekatolíka Samuela Martinia z Dražova Hussius et Lutherus, id est Collatio historica duorum fortissimorum Iesu Christi militum (Praha 1618). Na univerzitní tvorbu však monopol neměl (zároveň ji realizovali i jiní tiskaři jako Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu, Jonata Bohutský z Hranic, Daniel Adam z Veleslavína). Titul akademického tiskaře tak jako tak po Bílé hoře ztratil, aniž by ho, pokud víme, zasáhly represe vítězné strany za vydávání nekatolické literatury. Pravděpodobně záhy konvertoval.

Po roce 1620 tiskl výhradně oficiální publikace a 1625 byl dokonce jmenován Arnoštem Vojtěchem z Harrachu arcibiskupským tiskařem a o rok později tiskařem kardinálským. Sessius byl podnikavý a po Bílé hoře usiloval také o založení několika mimopražských provozů, spjatých s protireformačním programem katolické církve. Roku 1626 zprovoznil první a až do poloviny 19. století jedinou tiskárnu v Roudnici/L., kterou spolufinancoval probošt Jan Petr Svošovský z Lorbentálu. Krátkodobě pracující oficína měla charakter Sessiovy filiálky. Paralelně uváděl do provozu dílnu v Litoměřicích. Zde však šlo o soukromou tiskárnu (Privatdruckerei) probošta Jana Sixta z Lerchenfelsu. Dnes je doložena rozpětím let 1626-1629. Roku 1630 Sessius vybudoval s pomocí augustiniána Pavla Cnoopse (Conopaea) první tiskárnu v České Lípě. I ta měla ráz filiálky, kterou po tiskařově odchodu převzal 1631-1634 tamní klášter augustiniánů.

Dle Júlia Valacha zakoupil roku 1628 vídeňský tiskař Lörinc Ferenczffy (činný ca 1628-1639, zemř. 1640) od Pavla Sessia nějaký tiskařský materiál, který Ferenczffyho dědicové postoupili dále bratislavské Tiskárně arcibiskupské. Odtud přešel do Tiskárny jezuitské v Trnavě. Sessiovu dílnu na půdě pražské univerzity obsadil během saského vpádu v listopadu 1631 Samuel Martinius z Dražova. Když na jaře 1632 opouštěl Čechy definitivně, vyvezl i některé štočky. Na zubožené zbytky Sessiovy dílny vznesli okamžitě nárok klementinští jezuité. Ještě téhož roku 1632 jim purkrabí Jaroslav Bořita z Martinic dílnu postoupil jakožto kompenzaci škod vzniklých během saské okupace. Tak byly položeny základy pražské Tiskárny jezuitské.

Sessiova tiskařská činnost je dnes doložena ca 590 tisky. Za zcela první lze pokládat čtyřdílné pojednání Johanna Keplera De stella nova (Praha-Frankfurt/M. 1606), jehož první polovinu vytiskl Sessius a třetí a čtvrtou část připravil frankfurtský tiskař Wolfgang Richter (činný 1596-1626). Sessius na hlavním titulním listě otiskl dřevořez slepice s deseti kuřaty a devízou „Grana dat e fimo scrutans“. Vyobrazení mělo snad povahu signetu. Hlavní zdroj příjmů Sessiovy tiskárny tvořily textově nerozsáhlé a typograficky nenáročné latinské příležitostné tisky (450 titulů), jejichž autory byli univerzitní profesoři, např. Daniel Basilius z Deutschenberka, Jan Campanus a Jan Jessenius. K literárně nejzajímavějším patří sborník básní Elisabethy Ioanny Westonie, Angličanky žijící v Praze, Parthenicon (Praha ca 1610?). Jazykově české tisky Sessiovy tiskárny (115 titulů) reprezentovala většinou katolická i nekatolická náboženská a mravněvýchovná literatura, učebnice, kalendáře a pranostiky. Poprvé, avšak ještě bez ilustrací vydal Postilu jezuity Šebestiána Vojtěcha Scipia (Praha 1618). O dva roky později tiskl katolickou církví stíhanou Epistolu neb Psaní … k velikomocnému králi hišpánskému (Praha 1620), kterou napsal Juan Aventrote. Zde užité anonymní dřevořezy (např. nevěstka babylonská sedící na sedmihlavé Šelmě) mohou být německého původu. Pouze asi 20 publikací Sessiovy dílny bylo vytištěno německy. Zde nelze pominout odpověď Johanna Keplera Antwort Joannis Keppleri … auf D. Helisaei Röslini (Praha 1609) a logaritmické tabulky Arithmetische und geometrische Progress-Tabulen (Praha 1620). Jejich autor, švýcarský matematik Jobst Bürgi, je dokončil již roku 1592. Poněvadž se mu však po císařově smrti nedostávalo finančních prostředků, tištěny mohly být až později, a světový primát ve výpočtu logaritmů tak získal John Napier (Neper) s časnější publikací Mirifici logarithmorum canonis descriptio (Edinburgh 1614). Podobně jako se Michael Peterle st. ca 1588 přičinil o vznik maďarskojazyčného jednolistu, Sessiovi patří z hlediska domácího knihtisku prvenství v uvedení jazykově maďarské knihy. Během 1615-1617 vydal totiž tři náboženské publikace Bálinta Lépeše (Valentina Lepese), např. Imádságos köniv. (Praha 1615). Maďarský text byl v obou tiskárnách sázen antikvou.

Autory Sessiova knižního dekoru známe jen iniciálami. Monogramista IK signoval erb v polemické knize polského kapucína Franciszka Rozdrażewského Rozbroj o kalich (Roudnice/L. 1626). Monogramista WHI podepsal renesanční titulní rám publikace Simeona Eustacha Kapihorského Historia kláštera Sedleckého řádu svatého cistercienského (Praha 1630, vytištěna dvě typograficky odlišná vydání). K umělecky nejcennějším tiskům Sessiovy dílny patří proslulý anonymní soubor bajek Theatrum morum. Artliche Gesprach der Thier mit wahren Historien zu Lehr (Praha 1608). Dílo dokumentuje pronikání mědirytu do cizojazyčných knih vyšlých z českých tiskáren. Sessius ho vydal s výtvarnou pomocí Egidia Sadelera ml., který pro ilustračně rytou titulní stranu použil motivů ze staršího nizozemského vydání 1567 a většinu z takřka 140 půlstranných ilustrací vytvořil jako přesné kopie jiné edice z roku 1578. Dalším dokladem Sessiova nesporného typografického novátorství je v českém knihtisku do Bílé hory ojedinělá antikvová polokurziva, užitá rytecky na titulní straně Pseudo-Bonaventurova Žaltáře B. P. Marie (Praha 1625). Sessiova dílna vytiskla, byť ve srovnání se zahraničím citelně opožděně, první skutečné domácí portrétní album. Padesát devět nesignovaných portrétů českých knížat a králů od praotce Čecha až po Ferdinanda III. má společný název Elegia ducum Boemis (Praha 1629). Mědirytové medailony, odvozené z ikonografického repertoáru Kuthenovy Kroniky, jsou zasazené do uzavřeného šrafovaného pozadí. Doprovázejí je krátké biografické texty jezuity Julia Solimana. Text i tiskové formy portrétů převzala s ostatními částmi Sessiovy dílny Tiskárna jezuitská a s novým, už barokním orámováním Karla Škréty a Gerharda de Groose je užila při tisku Althanovy dizertace Imago principum Bohemiae (Praha 1673).


Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BERÁNEK, K.: Z dějin Akademické tiskárny v Praze. Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/2. Praha 1965, s. 91-101; HEJNIC, J.: Jiřího Colsinia Sermo de causis mutationum in potestatibus et Regni Bohemiae conversionibus (typis Pauli Sessii anno 1620). Listy filologické 113, 1990, s. 57-64; KOLDOVÁ, M.: Jezuitská tiskárna v Praze (1635-1773) na základě archivních pramenů ze Státního ústředního archivu. Praha 2003 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); POKORNÁ, A.: Akademický tiskař Pavel Sessius. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové (red. A. Baďurová). Praha 1999, s. 272-280; POLIŠENSKÝ, J.: Vydavatelská činnost a zánik pražského Karolina 1622. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 175-197; ŠONSKÝ, O.: Tiskárna Bergman v České Lípě a sto let jejího trvání (1848-1948). Studie o historii podniku a o počátcích knihtisku v České Lípě. Česká Lípa 1948; VALACH, J.: Staré tlačiarne a tlačiari na Slovensku. Martin 1987; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: HEJNIC-MARTÍNEK 5. 50 = HEJNIC, J. – MARTÍNEK, J.: Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-6. Praha 1966-2011.; CHYBA 234-235 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 213. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.