Rakousko

Z Encyklopedie knihy

Rakousko nejstarším tiskařem rakouského původu je Hans Koch řečený Johann Meister, jehož aktivity spadají ovšem do švýcarské Basileje. Počátky knihtisku v Rakousku jsou spjaty s Vídní. Jako silně hypotetický zakladatel řemesla přichází v úvahu Ulrich Han. Poněvadž není jisté, zda on, a nadto právě zde mohl vytisknout německý Almanach na rok 1462 (Wien? 1461?), původce je odbornou literaturou raději označován jako anonymní Tiskař Almanachu 1462 a dílko bývá na práh rakouského knihtisku kladeno jen velmi dubiózně. Naopak další dílnu činnou během 1482-1486 pochybnosti o umístění do Vídně již neprovázejí. Vastník této dílny pracoval však opět anonymně, a proto moderní inkunábulistika jeho prvotiny, totiž italsko-německý Vocabularius (Wien 1482) a dvojí vydání krátké Legende und Leben des heiligen Rochus (Wien 1482), i další edice připsala Tiskaři Vokabuláře 1482. Nejstarším jménem známým tiskařem činným v Rakousku je tak až Johannes Winterburger, který dílnu ve Vídni otevřel roku 1492. Knihtisk v Rakousku před rokem 1500 však ve srovnání kupříkladu s německými projevy příliš nevynikl. Tamní dílny se na celkové produkci evropských prvotisků podílely jen 0,66%.

Zatímco během 15. století se rakouský knihtisk soustředil pouze do jediné metropole, v níž fungovaly dvě (tři?) tiskárny, 16. století přineslo značné oživení. Dílny postupně vznikly na šestnácti místech, z nichž jen Vídeň pojala více než 30 tiskařů. Nejstarší tiskárna mimo vídeňské centrum byla založena v Schrattenthalu roku 1501, ale ve stejném roce zanikla a dodnes není ani známo jméno jejího majitele. Později přicházejí první tiskárny v Innsbrucku (1548 Leonhard Roßnagel a 1550 Ruprecht Höller), Salcburku (1550 Hans Baumann) a ve Štýrském Hradci (1559 Alexander Leopold), proslulém zvláště dynastií Widmanstetterů. Poté následovala první dílna v Güssingu (1582 Johann Manlius), ve Vídeňském Novém Městě (1582 Christoph Mayer), Linci (1615 Johann Planck), Klagenfurtu (1640 Johann Paltauf) a Steyru (Franz Zachäus Auinger 1692). Nejstarší institucionální dílny reprezentují Tiskárna protestantská a Tiskárna jezuitská ve Vídni. Další oživení nastalo v souvislosti s tereziánskými a josefínskými reformami a s intenzivní vědeckou a osvětovou činností závěrečné třetiny 18. století. Do dějin knihtisku vstupuje rodina Johanna Thomase von Trattnera st., Leopold Johann Kaliwoda, Josef Lorenz von Kurzböck a Josef Vinzenz Degen von Elsenau. Poměrně mladou institucí je vídeňská Tiskárna dvorská a státní.

Jazykově český knihtisk před rokem 1800 je doložitelný pouze produkcí vídeňských tiskáren. Dvacet tamních dílen připravilo v průběhu 1513-1794 asi 60 titulů, přičemž největší koncentrace (54 děl) připadá na tereziánskou a josefínskou etapu 70. až 90. let 18. století. Nejstarší projevy bohemikálního knihtisku v Rakousku jsou spjaty převážně s vícejazyčnou lexikografií. Johann Singriener st. spolu s Hieronimem Wietorem vytiskli Dictionarius trium linguarum latine, teutonice, boemice (Wien 1513) a Rafael Hoffhalter připravil Astronomisch Taffeln auff alle Tage des Jars in deutscher, lateinischer unnd böhmischer Sprach Paula Fabricia (Wien 1562). Kaspar Stainhofer, činný 1565-1575 (dědicové do 1576), tiskl slovník Gábora Mizséra Nomenclatura sex linguarum latinae, italicae, gallicae, bohemicae, hungaricae & germanicae (Wien 1568) a z dílny Gregora Gelbhaara, činné 1616-1648, pochází Dictionarium quatuor linguarum latinae, hungaricae, bohemicae & germanicae (Wien 1629).

Nejstarší čistě český text, a to Novina jistá a pravdivá nikdá prvě neslýchaná, kteráž se vskutku stala … v zemi Sedmihradské (Wien 1674), byl vyroben v tiskárně Gelbhaarova nástupce Johanna Jakoba Kürnera st. (činný 1649-1675). Víceméně slovacikální ráz vykazuje jedna z mála náboženských publikací, totiž Františka Babčanského Zvazek kvitkův na Lukách Mariánských (Wien 1698). Vytiskl ji Leopold Voigt (Voit, zemř. 1706), jehož dílna fungovala od 1670. Dvě divadelní synopse Antonína Ferdinanda Dubravia, totiž Krátké rozjímání hořkého umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (Wien 1728) a Obviněná nevinnost, to jest K soudu vedený … světa Spasitel (Wien 1729), pozoruhodné čistou rokokovou typografií, vydal Johann Baptist Schilgen (činný 1720-1743). Bohemikální mravněvýchovné osvícenské spisy a učebnice vycházely okrajově u Theresie Schulzové (činná 1765-1781), např. Mravné umění pro mládež sedlskou (Wien 1778), a v tiskárně Johanna Fritsche (činný ve Vídeňském Novém Městě od 1761), např. Kniha k čtení a překládání pro schovance cís. král. teres. Akademie (Wien 1783). Administrativní, právnickou či učebnicovou literaturu ve svém edičním programu pěstovali s větším důrazem dvorští tiskaři Johann Leopold van Ghelen, Josef Hraschanský, Leopold Johann Kaliwoda a Josef Lorenz von Kurzböck. Nejvyšší počet titulů (25) vyprodukovala však privilegovaná dílna velkopodnikatele Johanna Thomase von Trattnera st.

Také rakouští výtvarníci spolupracovali s českými a moravskými tiskárnami či nakladateli, anebo se v Brně, Olomouci a Praze přímo usazovali (např. Jakob Adam, Franz A. Asner, Johann Jakob Braun, Anton Franz Brechler, Karl Carmigohl, Franz Ambros Dietel, Johann Wenzel Engelmann, Johann Bernhard Fischer von Erlach, Gritner, Philip Jakob Gütl, Johann Josef Neidl, Christian Kollonitsch, Ludwig Maillard, Franz Leopold Schmittner, Karl Robert Schindelmeyer, Josef a Andreas Schmutzerovi, Paul Troger, Augustin Zenger, Johann Zitterer, Elias Zobel). Mnoho českých ilustrátorů naopak prošlo školením vídeňské Akademie (např. František Arnolt, Josef Axmann, Amadeus Václav Böhm, Antonín Hickel, Ludvík a Kliment Kohlovi, Antonín Machek, Jan Ondřej Nevídal, Karel Postl).


Bibl.: FRANK, P. R.-LANG, H. W.: Augenlust & Zeitspiegel. Katalog und Handbuch von Büchern, Musikalien, Landkarten, Veduten, Zeitungen und Zeitschriften von österreichischen Verlagen des 18. und 19. Jahrhunderts, meist in seltenen Erstausgaben. Wien 1995; LANGER, E.-DOLCH, W. (edd.): Bibliographie der österreichischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts. Bd. I/1 (Trient-Wien-Schrattenthal). Wien 1913 (repr. New Castle DE 2001); VERZEICHNIS der im deutschen Sprachbereich erschienenen Drucke des XVI. Jahrhunderts (VD 16). Herausgegeben von der Bayerischen Staatsbibliothek in München in Verbindung mit der Herzog August Bibliothek in Wolfenbüttel. I. Abteilung. Verfasser-Körperschaften-Anonyma. Bd. 1-22. Stuttgart 1983-1995. II. Abteilung. Register der Herausgeber, Kommentatoren, Übersetzer und literarischen Beiträger. Bd. 23-24. Stuttgart 1997. III. Abteilung. Register der Druckorte, Verleger und Erscheinungsjahre. Bd. 25-. Stuttgart 2000-.

Lit.: BACHLEITNER, N.-EYBL, F. M.-FISCHER, E.: Geschichte des Buchhandels in Österreich. Wiesbaden 2000; DURSTMÜLLER, A.: Buch und Schrift in Österreich. Wien 1979; DURSTMÜLLER, A.-FRANK, N.: 500 Jahre Druck in Österreich. Die Entwicklungsgeschichte der graphischen Gewerbe von den Anfängen bis zur Gegenwart. Bd. 1-3. Wien 1982-1989; GÖPFERT, H. G. (ed.): Buch- und Verlagswesen im 18. und 19. Jahrhundert. Berlin 1977; GROLIG, M.: Die alt-österreichischen Privatpressen. Archiv für Bibliographie, Buch- und Bibliothekswesen 2, 1927-1929, s. 12-26; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LANCKOROŃSKA, M.-OEHLER, R.: Die Buchillustration des XVIII. Jahrhunderts in Deutschland, Österreich und der Schweitz. Bd. 1-3. Leipzig 1932-1934; LANG, H. W.-LENK, I.: 500 Jahre Druck in Österreich (1482-1982). Austellung im Prunksaal der Österreichischen Nationalbibliothek 7. Mai bis 1. Oktober 1982. Wien 1982; TIEFENTHALER, E.: Der Vorarlberger Johannes Koch, gen. Meister, der erste österreichische Buchdrucker? Biblos 39, 1990, s. 159-173.

Lex.: LANG, H. W.: Die Buchdrucker des 15. bis 17. Jahrhunderts in Österreich. Baden-Baden 1972 (Bibliotheca bibliographica Aureliana 42).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.