Ruční měditiskařský lis

Z Encyklopedie knihy

Verze z 11. 12. 2018, 00:47, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Lis měditiskařský ruční (Livourne 1775). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … septime volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1775). Příloha 23, tabule I. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 10.

Ruční měditiskařský lis zařízení k rozmnožování grafických listů tiskem z hloubky. Jak vidíme na jedné z nejstarších sérií vyobrazení, kterou přináší Abraham Bosse v knize Traité des manières de graveur (Paris 1645), lis profesionální rytecké dílny se dřevěnou masivní konstrukcí od lisu knihtiskařského příliš nelišil. S ohledem na odlišné tiskové elementy musel však vyvinout mnohem větší tlak. Nosným prvkem byly dvě několika příčnými břevny spojené bytelné postranice, vyrůstající z pevného a vyztuženého fundamentu. Na středním břevnu byl mezi oběma postranicemi asi v polovině jejich výšky namontován prostorný stůl, zpevněný rohovými sloupky zapuštěnými do podstavce. Nad stolem byl mezi postranice zasazen těžký kovový válec. Vzdálenost válce od stolu upravovaly šrouby, jimiž se ovlivňoval tiskový tlak. Válec uvádělo do pohybu velké boční kolo s hvězdicovitými loukotěmi.

V 19. století, kdy dřevěná konstrukce ustoupila kovovým prvkům, se používaly již dva masivní ocelové válce umístěné nad sebou vprostřed dvoudílného stolu, přičemž hnací kolo (hvězdice, klika) bylo spojeno ozubeným soukolím s válcem spodním. Pro otisk drobnějších grafických listů sloužily zmenšené lisy stolní. Postup práce byl vždy stejný. Tisková forma se zatřenou barvou se položila na stůl (případně podložena ještě deskou ocelovou), překryla navlhčeným a málo klíženým papírem a měkkou plstí. Otáčením bočního kola projela pod válcem (mezi válci). Velkým tlakem byl zvlhlý papír přitištěn k formě, z níž převzal fazetu, a vtlačen do vryté či vyleptané kresby, odkud přijal barvu. Poté se opatrně sejmul a rozvěšený na šňůrách vysušil.


Lit.: BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; BLOY, C. H.: A history of printing ink, balls and rollers, 1440-1850. London 1967; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; LILIEN, O. M.-GERHARDT, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren. In: Geschichte der Druckverfahren (hrsg. von R. W. Fuchs), Teil 3. Stuttgart 1978; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckpressen. Ein illustriertes Handbuch mit einer ausführlichen Zeittafel. Frankfurt/M. 1974; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.