Textilní pokryv

Z Encyklopedie knihy

Značně poškozený pokryv ze zlatě protkávaného brokátu na vazbě raně renesančního kodexu z 90. let 15. stol. Iohannis Michaelis Nagonii Ad Vladislaum Ungarie ac Bohemie regem Pronostichon et Panegyrichon. Národní knihovna ČR, sign. VIII.H.76, zadní deska
Původní odstín fialového sametu, užitého jako pokryv vazby latinské modlitební knihy, je dobře patrný na jeho záložkách na předním přídeští. Orationale Zikmunda Špana z Bernsteinu, 1477. Národní knihovna ČR, sign. XIII.H.3.b
Bohatě iluminovaná Šelmberská bible z roku 1440 byla někdy na počátku 16. stol. převázána a opatřena deskami s pokryvem ze zeleného sametu (nověji restaurováno). Praha, Strahovská knihovna, DG III 15, přední deska vazby
Zbytky pokryvu z černého sametu na přední dřevěné desce vazby Dlouhoveské bible z roku 1475. Národní knihovna ČR, sign. XVII.A.37
Desky luxusních, především nákladně iluminovaných kodexů bývaly opatřovány i pokryvy z drahých textilních látek – sametu či vzorovaných hedvábných tkanin, kupř. brokátu. Nejcennější byly hedvábné tkaniny s vytkanými vzory dovážené z Orientu. Setkáváme se s nimi nejpozději od 9./10. století. Někdy používány i jako výlepy přídeští luxusních vazeb. Jednalo se o luxusní zboží, které dotvářelo slavnostní vnější plášť drahocenných knih. Na některé textilní pokryvy byly ještě aplikovány různé výšivky s ornamentálním, heraldickým či figurálním vzorem. Jindy byl textilní pokryv jen podkladem, na který byla aplikována další výzdoba - pozlacené či stříbrné plechy či různě prořezávané plotny, které s textilem vytvářely zajímavý barevný kontrast. V případě náročných liturgických kodexů  byly textilní pokryvy dále kombinovány se zlatnickými artefakty, slonovinovými řezbami a jinými drahocennými materiály. Poměrně hojně se textilní pokryvy uplatňují na gotických vazbách. Oblíbené byly zejména jako pokryvy modlitebních knih, kde tvořily barevný podklad pro zlacené, stříbrné či mosazné kování. Často byly navíc zabaleny do jiné textilní látky, která pak při čtení mohla sloužit jako podložka. Pokryvy z hedvábí, sametu či damašku upřednostňovali i někteří významní bibliofilové. Textilní pokryvy ovšem jen málokdy přetrvaly více století a často byly nahrazeny třeba trvanlivějšími usněmi. Pokud se dochovaly, bývají dosti poškozené a vybledlé. O původním odstínu a vzorování často svědčí již jen jejich záložky na přídeštích. V omezené míře byly textilní pokryvy užívány i na vazbách v raném novověku.

Lit.: ENGSTOVÁ, K.: Cim 2. Pražský evangeliář Cim 2. Rukopis mezi zeměmi a staletími středověké Evropy. Praha 201, s. 177–189; BARAS, E. – IRIGOIN, J. – VEZIN, J.: La reliure médiévale. Paris 1978, s. 21; GANZ, D.: Buch-Gewänder. Prachteinbände im Mittelalter. Berlin 2015, 39–45; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha 1959, s. 20, 27; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 68; HANEBUTT-BENZ, E.: Bucheinbände im 15. und 16. Jahrhundert. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1. Hamburg 1995, s. 294–295; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 461–462; PEARSON, D.: English Bookbindings Styles 1450–1800. A Handbook. London 2005, s. 20–22; WILKENS, L.: Zur Verwendung von Seidengewerben des 10. bis 14. Jahrhunderts in Bucheinbänden. Zeitschrift für Kunstgeschichte 53, 1990, s. 425–442. 

Poškozený pokryv z vzorovaného hedvábí na pozdně gotické vazbě asi z roku 1516. Životy svatých otců. Národní knihovna ČR, sign. XVII.A.2, zadní deska

Autor hesla: Kamil.boldan