Tiskař Žaltáře – Praha

Z Encyklopedie knihy

Závěr Žaltáře (Praha? 1487). Žaltář (Praha?, Tiskař Žaltáře? 1487). Fol. 121b s charakteristickým explicitem „jsú pak kniehy tyto ne perem psány ani obyčejem obecniem skrze piesaře zpuosobeny, ale rytými na tvrdém kovu literami velmi vtipným během učiněny a vytiskány ke cti napřed a k chvále Božie a ku poctivosti jazyku českého, ku počestnosti také slavného Města pražského, v němžto zpuosob tento Žaltáře tohoto jest s prací a s velikým nákladem učiněn …“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DP VI 16.

Tiskař Žaltáře – Praha novodobé označení anonymního provozovatele první tiskárny v Praze, která byla po Plzni a Vimperku zároveň třetí nejstarší dílnou v Čechách. Její činnost je dnes doložena jen dvěma jazykově českými tisky z roku 1487. Zdeněk Václav Tobolka, vycházeje z archivních záznamů, obě publikace připsal Jonatovi z Vysokého Mýta (též Janota, Johannes de Alta Mutha). Ten byl u příležitosti koupě domu na Novém Městě pražském v pramenech označen 1491 jako „impressor librorum olim“ (to je dříve knihtiskař) a 1493 jen „impressor librorum“ (to je knihtiskař aktivní?). Z toho vyplývá, že Jonata se v minulosti knihtiskem skutečně živil. Nevíme však, zda v Čechách, či za hranicemi, a ani neznáme přesnou dobu jeho působení. Přesto příslovce „olim“ navedlo Tobolku ke spekulaci, že ono „kdysi“ lze vztáhnout na Prahu 1487 (o rok mladší pražské tisky pak Tobolka analogicky přiřadil stejně problematickému Janu Kampovi). Již Konrad Haebler ve čtvrtém dílu Typenrepertoria z roku 1922 však užil neutrálního pojmenování „Drucker des Psalterum Bohemicum“, jež Tobolka později ve svých Dějinách ovšem neakceptoval. Haeblerovo pojmenování k nám tak vnesla až druhá edice Zíbrtových dějin knihtiskařství 1939. Také Emma Urbánková odmítla Tobolkovu velkorysou fabulaci a namísto Jonaty se rozhodla vnést do české inkunábulistiky tiskaře, jehož označení tak jako kdysi Haebler odvodila z názvu nejstaršího známého opusu.

Tímto dílem je první české tištěné vydání Žaltáře (Praha 1487), po němž v prosinci následovalo ještě druhé vydání rytířského románu Guida de Columny Kronika trojánská (Praha 1487). Explicity obou tisků, stylizované podobně jako závěrečné floskule některých publikací Johanna Fusta a Petra Schöffera st., jsou datovány a opatřeny místem tisku. Sazba obou titulů je provedena jedním tiskovým písmem. Minuskulní abeceda se nadbytkem obloučků a ostrými a úzkými proporcemi liší od rozvolněné bastardy čtyř nejstarších českých opusů plzeňského Tiskaře Arnoštových Statut. Morfologie většiny majuskulí se kryje s rotundou italského typu. Nadpisy Žaltáře a Kroniky trojánské jsou tištěny červeně, pro iniciály je v sazbě vynecháváno místo (v případě Žaltáře i pro všechny majuskule). Na pražskou činnost Tiskaře Žaltáře plynule navázal anonymní Tiskař Pražské bible. V letech, kdy jeho dílna pravděpodobně umlkla, fungoval Tiskař Korandy. Zjevná časová návaznost jednotlivých pražských period i filiace některých částí typografického vybavení mezi těmito anonymy přivedla Emmu Urbánkovou (1970) k hypotéze, že v Praze během 15. století působila pouze jediná dílna, která užívala různá tisková písma a zaměstnávala několik sazečů s rozdílnými typografickými návyky a schopnostmi.

Rotunda v majuskulích a bastarda v minuskulách pražského Tiskaře Žaltáře (Praha 1487). Repro: Muzika 1963.

Prozatím naposledy se k problematice prvního pražského tiskaře vyslovil Jaroslav Vobr. Z dosud nepovědomé a o to překvapivější totožnosti písmového řezu majuskulní rotundy takzvaného Tiskaře Žaltáře 1487 s majuskulními písmeny jedné ze dvou rotundových abeced, které 1486 Konrad Stahel a Matthias Preinlein importovali do Brna, dovodil, že pražská dílna nedisponovala nově řezanými kopiemi tohoto písma, nýbrž přímo odlitky z brněnských matric. Poněvadž nejen tytéž, ale ještě početnější shody tentokráte již s oběma brněnskými rotundovými abecedami nalezl Vobr i v Bibli české neboli Kutnohorské (Kutná Hora 1489), hypoteticky ztotožnil pražského anonymního Tiskaře s kutnohorským Martinem z Tišnova (nar. ca 1420). Ten, jak Vobr dále prokazuje, většinu života strávil v kancelářských službách na Moravě, byl činný i literárně a knihtiskem se počal obírat až na sklonku života. Nemusel tedy projít školením v Norimberku, jak bylo dříve usuzováno, ale u brněnských tiskařů. Skoro už sedmdesátiletý uvedl nové řemeslo do Prahy a když jeho tamní monopol roku 1488 ohrozil takřečený Tiskař Pražské bible, odešel (patrně na pozvání) do Kutné Hory realizovat konkurenční vydání Bible 1489. Hypotézu o totožnosti Tiskaře Žaltáře a Martina z Tišnova lze dále podpořit stylistickými analogiemi jejich explicitů, v nichž Vobr spatřuje společné stopy Martinovy písařské a kancelářské profese. Poněkud průkaznější váhu má zjištění, že zbytky tiskového materiálu z Prahy 1487 a Kutné Hory 1489 přešly roku 1505 k Tiskaři Pražské bible pohromadě (v navazující Tiskárně severinsko-kosořské je pak sledujeme až do 1521).


Lit.: HOŘEC, J.: Počátky české knihy. Praha 2003; NOVÁČEK, V. J.: Jan jinak Jonata z Vysokého Mýta, knihtiskař český. Časopis Českého muzea 64, 1890, s. 278-279; SPUNAR, P.: Geneze české bastardy a její vztah k českým prvotiskům. Listy filologické 78, 1955, s. 34-51; TOBOLKA, Zd. V.: Český slovník bibliografický. Sv. 1. České prvotisky (až do roku 1500). Praha 1910; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; URBÁNKOVÁ, E.: Na okraj studia českých prvotisků. Ročenka Státní knihovny ČSSR v Praze 1967. Praha 1969, s. 73-110; URBÁNKOVÁ, E.: Nejstarší prvotisky českého původu. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 17-59; URBÁNKOVÁ, E.: Několik poznámek k českým prvotiskům. Ročenka Státní knihovny ČSSR v Praze 1962/1963. Praha 1964, s. 80-94; VOBR, J.: Kdo byl prvním pražským knihtiskařem v roce 1487? Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 13. Praha 1997, s. 24-38; ZÍBRT, Č.: Z dějin českého knihtiskařství. Praha 1913 (nově vydal Ant. Dolenský, Mladá Boleslav 1939).

Lex.: CHYBA 140 (Jonata). = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.