Friedrich Arnold Brockhaus

Friedrich Arnold Brockhaus (1772-1823) nejstarší člen významné německé rodiny tiskařů a nakladatelů. Pocházel z Vestfálska a mládí prožil v Nizozemí jako obchodník s plátnem. Přitahován knihami založil se společníkem roku 1805 v Amsterodamu sortimentní knihkupectví. Oficiální název firmy zněl „Rohloff & Comp.“, neboť Brockhaus jako cizinec nemohl být členem amsterodamského knihkupeckého spolku (gildy).

O tři roky později (1808) zakoupil práva na dokončení a vydávání Conversations-Lexikon, oder kurzgefaßtes Handwörterbuch für die … vorkommenden Gegenstände (Leipzig 1796-1811), který založil Renatus Gotthelf Löbel a ke konci s obtížemi vedl Christian Wilhelm Franke. Tato encyklopedie byla bránou dalších plánů. Dějiny skutečného „Brockhause“ započaly roku 1811, kdy se Friedrich Arnold po francouzské okupaci vystěhoval do německého Altenburku. Zde převzal redakci a příručce vtiskl ráz moderního konverzačního lexikonu „für die gebildeten Stände“. Tak vzniklo druhé, zcela přepracované vydání nazvané Conversations-Lexikon, oder Hand-Wörterbuch (Leipzig-Altenburg 1812-1820 v šesti svazcích). Během altenburského pobytu vycházela paralelně i třetí, čtvrtá a pátá edice: dvanáct svazků Conversations-Lexikon oder encyklopädisches Handwörterbuch (Leipzig-Altenburg 1814-1820), dvanáct svazků Allgemeine Hand-Encyklopädie (Leipzig-Altenburg 1817-1820) a patnáct svazků Allgemeine deutsche Real-Encyklopädie (Leipzig 1819-1820, 1822-1826). Roku 1817 se Brockhaus s podnikem, existujícím po různých majetkových peripetiích dodnes (Wiesbaden), usadil trvale zpět v Lipsku. Zde vzápětí založil i tiskárnu (1818), která doslova chrlila nová periodika přírodovědná, literárněkritická či zábavná. Poněvadž Brockhaus nebyl vyučen v oboru, dílna dva roky pracovala pod fingovaným krytím Benedikta Gotthelfa Teubnera (1784-1856), lipského tiskaře podnikajícího již od 1811.

Friedrich Brockhaus st. (1800-1865), syn Friedricha Arnolda, získal 1820 po vyučení koncesi a vlastnický vztah rodiny k tiskárně legalizoval. V budoucích letech firmu podstatně rozšířil: 1826 obstaral jako jeden z prvních Němců Königův rychlolis, roku 1833 zavedl stereotypii a po předčasné smrti Theodora Walbauma získal 1836 ve Výmaru rozsáhlou písmolijnu, kterou 1843 přenesl do Lipska (1918 byla prodána Hermannu Bertholdovi do Berlína). Tak se zprvu skromný podnik transformoval na největší tiskárnu v Německu. Friedrich stál v čele do roku 1849, kdy tiskárnu předal mladšímu bratrovi Heinrichu Brockhausovi (1804-1874), který se do té doby soustředěně věnoval jen nakladatelskému a knihkupeckému provozu. Brzy po otcově smrti ho rozšířil o komisní obchod, roku 1830 přikoupil bývalé nakladatelství Thomase Fritsche (spojené od 1741 s firmou Johanna Friedricha Gleditsche) a 1837 založil pařížskou pobočku „Brockhaus & Avenarius“, jejímž cílem bylo zefektivnit distribuci francouzské literatury v Německu a naopak. Roku 1849 zaměstnávala Brockhausova firma na 300 osob, z nichž 50 pracovalo na úseku knihkupeckém. Počínaje 1863 se vedení ujali Heinrichovi synové Eduard a Rudolf st., pak přistoupili jejich nástupci Albert (1881) a Rudolf ml. (1889), v dalším pokolení pak Albert a Friedrich ml. (1895). Tou dobou měl Brockhausův Lexikon za sebou již 14. vydání (1882-1887). Následující patnácté o 20 svazcích neslo poprvé titul Der Große Brockhaus (Leipzig 1928-1935, 1937).

Lit.: BROCKHAUS, H. E.: Die Firma F. A. Brockhaus von der Begründung bis zum hundertjährigen Jubiläum 1805-1905. Leipzig 1905; HÜBSCHER, A.: Hundertfünfzig Jahre Friedrich Arnold Brockhaus. Wiesbaden 1955; KREJČÍ, F.: Lipský Brockhaus a jeho dům. Praha (1905); LEHMSTEDT, K. H. (ed.): Beträge zur Geschichte des Buchwesens im frühen 19. Jahrhundert. Ausgewählte Referate der Tagung des Leipziger Arbeitskreises zur Geschichte des Buchwesens vom 25. bis 27. September 1992. Wiesbaden 1993; WIDMANN, H.: Geschichte des Buchhandels vom Altertum bis zur Gegenwart. Teil 1-2. Wiesbaden 1975.