Jan Gaspar Dooms

Jan Gaspar Dooms (1597-1675) kreslíř a mědirytec pocházející z Antverp a usazený asi už 1620 v Praze, kde 1651 získal měšťanské právo na Novém Městě. Z jeho signatury „sculpsit Kuttenbergae Gaspar Dooms“, kterou čteme na titulním frontispisu některých exemplářů Zprávy o velikém triumfu ku poctivosti s. Františka Xaveria od Francisca Natolia (Praha 1658), lze soudit, že nějaký čas trávil také v Kutné Hoře. S ní dozajista udržoval kontakty už dříve, kupříkladu jako rytec frontispisu s kutnohorským chrámem sv. Barbory. Frontispis dle předlohy dosud neznámého kreslíře Gregora Rolleho je signován „G. Dooms sculptor Pragae 1638“ a nachází se v publikaci Předrahý poklad pokladnice Českého království, to jest Přemilá … s. Barbora (Praha 1670).

Dooms po příchodu do Čech nalezl jen minimální konkurenci, a stal se tak známým a vyhledávaným rytcem kvalitních portrétů a figurálních námětů, které nalézáme už v pražských tiscích 20. let 17. století. Většinu mědirytů pořídil dle vlastních předloh: Michal Pěčka z Radostic Explanatio huius picturae auferibilitatem Ferdinandi II. (Praha 1621, portrét císaře signován „Gaspar Dooms sculp. Pragae“), Daniel Basilius z Deutschenberka Kalendář hospodářský a kancelářský … k létu Páně 1625 (Praha 1624? portrét autora s textem „ad vivum delineavit et sculpsit“), Nicolaus Vernulaeus Sláva nejstarožitnějšího Arcidomu rakouského na každý den přes celý rok vysvětlená (Praha 1635, portrét Ferdinanda III. „fecit Pragae“), Provázek trojnásobný (Praha 1644, P. Maria s klečícím karmelitánem „Gaspar Dooms fecit“), Ferdinandi I. II. III. IV. Universitatis Ferdinandeae Pragensis Soc. Iesu Pythagorae quaternio (Praha 1650, rytá titulní strana a čtyři portréty císařů patrně dle předloh Franse Bruyna).

Z dalších knižních portrétů vybíráme: S. Ursulae Ehr und Preysß oder S. Ursulae … Leben und glorwürdiger Marterkampff (Praha 1669, v některých exemplářích portrét bl. Angely z Brixenu signovaný „Dooms del. et sc.“), Weingartenův Kurz begriffener Außzug der verneuerten Lands-Ordnung (Praha 1671, dva portréty Martiniců), Michal Vojtěch Krusius z Krausenberku Horlivé předložení a jistě užitečné cvičení (Praha 1672, portrét autora), Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi Koruna česká, to jest Pěkné a nábožné modlitby (Praha 1673, jedenáct portrétů českých světců, z nichž jeden nese signaturu „J. G. Dooms F.“), Weingartenův Fürsten-Spiegel (Praha 1673, nejméně jeden, totiž Martinicův portrét), Paul de Barry Poušť svatomila, to jest Pravidlo (Praha 1674, křesťanská alogorie se čtyřmi světci „I. C. Doms fec.“), Tomáš Pešina z Čechorodu Thesaurus in lucem protractus sive S. Mercurius, maximus orientis martyr (Praha 1674?, frontispis s ústřední postavou světce), Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi Thesaurus absconditus. … Verbogener geistlicher Schatz der königl. Haupt-Kirchen des Ertz-Stiffts St. Viti zu Prag (Praha 1680, jeden z deseti portrétů svatých signován „Dooms fe.“).

Rytec Dooms pracoval také dle předloh Karla Škréty. Pravděpodobně nejstarším dokladem této spolupráce je polemická knížka Jana Jindřicha Proškovského Dioikésis hoc est Moderamen differentiarum juris communis (Praha 1664) se vstupním obrazem autora. K nejzdařilejším počinům této umělecké dvojice patří pak svatovojtěšský cyklus 37 mědirytů pro knihu Matěje Benedikta Boleluckého z Hradiště Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi (Praha 1668). Dooms se osvědčil též jako kreslíř, jehož předlohy realizoval Gerhardt de Groos, např. portrét autora Tomáše Pešiny z Čechorodu v díle Phosphorus septicornis (Praha 1673). Pešinova podobizna byla o něco později s datem 1675 obnovena pro příručku Martyrologium aneb Pasionálek (Litomyšl 1676).

Lit.: KOKOŠKOVI, St. a Zd.: Matěje Benedikta Boleluckého Rosa Boemica. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách. Sborník z konference Památníku národního písemnictví (ed. Z. Pokorná a M. Svatoš). Praha 1992, s. 89-98; LAZAROVÁ, M.-LUKAS, J.: Praha. Obraz města v 16. a 17. století. Soupis grafických pohledů. Sv. 1. Praha 2002; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001.

Lex.: DLABAČ 1. 336-338 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; NAGLER 4. 46 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 9. 461-462 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 171 = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).; WURZBACH (Niederl.) 1. 415. = WURZBACH, Al. von: Niederländisches Künstler-Lexikon. Bd. 1-3. Wien-Leipzig 1906-1911 (repr. Amsterdam 1974).