Kerykeion

Kerykeion (z řec. keryx = hlasatel) symbol rovnováhy čtyř živlů a morální spravedlnosti užívaný ve východních kulturách starověku. Základ tvořila hůl (lat. caduceus, odtud synonymní pojmenování symbolu). Hůl, zosobňující zem a moc, byla opatřena křidélky, znameními vzduchu a intelektu, a obtočena dvěma korunovanými hady jako symboly svářící se vody a ohně (tím se liší od Asklépiovy hole, ovinuté jen jedním hadem zosobňujícím plodivost a ozdravnou sílu). V antické kultuře byl kerykeion atributem božských poslů (řecká Hermova nebo římská Merkurova hůl).

Roku 1515 převzal kerykeion do svého signetu tiskař Johann Froben (křidélka na vrcholu hole, kterou drží dvě všemocné ruce vystupující z oblaků, nahradila doleva natočená holubice personifikující mírnost a nevinnost). Frobenovi tento námět bez větších odchylek postupně zpracovali Urs Graf, Hans Holbein ml. a Tobias Stimmer. Kopii Frobenovy značky si později přisvojil častý Valgrisiho společník Baldassarre Costantini (činný v Benátkách 1543-1558). Během let 1556-1557 a 1560-1561 užil jinou kopii Jiří Melantrich z Aventinu. Od 1614 měl hůl v erbu Jonata Bohutský z Hranic (jako signet otištěn 1615) a roku 1617 polopostava Merkura s touž holí prezentuje Jana Stříbrského. Zatímco verze Melantrichova současníka André Wechela (zemř. 1581) vycházela z Frobenova signetu, rodilý Němec Hans Lufft (zemř. 1584) si motiv poněkud přetvořil. Namísto hole přichází meč, snad ve snaze po christianizaci starověkého motivu. I tuto verzi najdeme u Melantricha (1549). Odtud se změněnými iniciálami přešel pak štoček do majetku Jana Byliny st. (1644).

Frobenův signet (Basel 1530). Johannes Chrysostomus S.: Opera, quae hactenus versa sunt omnia (Basel, Johann Froben–Erben 1530). Titulní strana šestého dílu s rodinným signetem (kerykeion). Antikvariát Meissner (Praha).
Frobenovo vydání Morovy Utopie (Basel 1518). More, Thomas: De optimo reip. statu deque nova insula Utopia, libellus vere aureus (Basel, Johann Froben 1518). Titulní strana s Frobenovým signetem nadnášeným dvěma andílky (kerykeion). Antikvariát Meissner (Praha).

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; GRIMM, H.: Deutsche Buchdruckersignete des XVI. Jahrhunderts. Geschichte, Sinngehalt und Gestaltung kleiner Kulturdokumente. Mit 114 Signetbildern. Wiesbaden 1965; HEITZ, P.: Basler Büchermarken bis zum Anfang des 17. Jahrhunderts. Strasbourg 1895; VACCARO, E.: Le marche dei tipografi ed editori italiani del secolo XVI nella Biblioteca angelica di Roma. Firenze 1983.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 169.