Přítisk

Přítisk (angl. work printed with another, fr. ouvrage imprimé avec un autre, něm. beigedruckte Schrift) obsahově independentní, ale bibliograficky nesamostatný text otištěný na konci monografie s cílem potlačit fenomén zvaný horror vacui. Poněvadž pouze vyplňoval nežádoucí bílá místa závěrečného archu, ve srovnání s přídavkem měl většinou nahodilou, disparátní a z hlediska kompozice knihy efemérní povahu. Byl-li přítisk realizován jen v některých exemplářích téhož nákladu, lze ho považovat za jeden z parametrů vydání variantního.

Mnohdy se ovšem obsahovou kontinuitu mezi hlavním dílem a přítiskem podařilo zajistit těsněji, např. ke Štajerovu Kancionálu českému (Praha 1683) připojil sazeč přání, „aby tento lístek prázdný nezůstal, kladu tuto pro sprostý lid neumějící dobře zpívati napomenutí z jednoho starého kancionálu přepsané“. Obecně však platí, že přítisk (stejně jako apendix) hlavní titulní stranou ohlašován nebyl a ani se od předešlé sazby neodlišoval samostatnými signaturami, či vlastním číslováním listů a stran.

V 16. a 17. století nechtěná bílá místa zaplňovaly modlitby, krátké traktáty, nábožné písně a mravněvýchovné historky. Na posledním listu Portiova díla Líčidlo krásné pannám a paním (Praha 1594) tak čteme „Appendix, vacante charta totiž Přídavek pro zbejvající list. Monsterus [sic!] v druhých knihách své německé Kozmografie o Zemi vlaské …“. V 17. a 18. století se účelově přitiskovaly už i nakladatelské a knihkupecké nabídky, v některých případech také teze k univerzitním a řeholním dizertacím.

Lit.: WIŽĎÁLKOVÁ, B.: Knihopis českých a slovenských tisků (nad ukončením základní řady soupisu). Česká bibliografie 10, 1973, s. 307-333.