Rytina

Pohled do ryteckého ateliéru (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 152, tabule I s přehledem mechanických i chemických technologií (rytí, leptání, přenášení obrazu, začerňování, puncování). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.

Rytina (angl. engraving, fr. gravure, něm. Stich) v některých jazycích dodnes frekventované označení mechanicky i chemicky zpracovaných tiskových forem, které se reprodukují jak tiskem z výšky, tak tiskem z hloubky (např. ve francouzštině dřevořez jakožto druh tisku z výšky = gravure sur bois, mědiryt jakožto druh tisku z hloubky = gravure sur cuivre). Zkratka „gr.“ (fr. gravé par = ryl, řezal) u autorských signatur se pak užívala v dobách, kdy ještě nebylo zapotřebí individuálním pojmenováním postihovat rozdílnost grafických technik (sur bois = na dřevě, nebo sur cuivre = na mědi). V moderní češtině se termín rytina (gravura) vztahuje synonymně jen k hlubotiskovému mědirytu a ocelorytu a v souvislosti s leptem bývá pociťována poněkud zastarale.