Václav Vokál

Václav Vokál (též Vocalius, Wokal, Wokalius, zemř. ca 1641) český exulant usazený od 1624 se svým otcem, bývalým českobrodským rektorem Janem Vokálem, na Slovensku. Václav se stal pravděpodobně zakladatelem knihtisku v Senici (činnost 1636 doložena jen sekundárními prameny) a zcela jistě v Trenčíně (1637-1641). Do Trenčína přišla údajně už 1615 také Anna, manželka Melichara Vokála, bývalého pražského tiskaře připomínaného už k roku 1608 (zda ji Melichar jako exulant následoval právě sem, není známo).

Václav jako jeden z prvních trenčínských tisků realizoval Komenského překlad Baylyho Praxis pietatis, to jest O cvičení se v pobožnosti pravé (Trenčín 1637). Vokál do Trenčína přivezl starší typografický materiál z Čech, např. stoletý štoček Štyrsova podlouhlého signetu, který otiskoval jako vlastní značku. Vokálova dílna, která jako jazyk evangelických publikací a učebnic preferovala slovakizovanou češtinu, přešla v letech 1642-1647 na vdovu Dorotu Vokálovou (rozenou Čížkovou, též Wocalin, zemř. 1653). Některé publikace, např. vůbec první popis píšťanských lázní Adama Trajana Saluberrimae Pistinienses thermae … carmine elegiaco delineatae (Trenčín 1642), značila v impresech formulací „typis Vocalianae“. Jak dokládají reeditovaná Evangelia a epištoly s krátkými summovními výklady (Trenčín 1645), i Vokálová ještě užívala pražské štočky z poloviny 16. století.

Roku 1647 se Vokálová podruhé vdala za svého faktora Čecha Vavřince Benjamína Vodháje (též Ab Hage, Od Háje, Wod Hage, zemř. ca 1655), který 1628 emigroval z Prahy do Saska a od počátku 40. let 17. století žil v Trenčíně. Vodháj dílnu vyženil a provozoval ji během 1648-1655. Kontinuálně přitom udržoval národních charakter tiskárny. Inspiroval se nejen starší českou nekatolickou ediční politikou, např. první slovenské vydání modlitební knihy Perlička dítek božích Sixta Palmy Močidlanského (Trenčín 1663), ale i publikační činností exulantů v Perně, např. Samuel Martinius z Dražova Modlitby, též přemyšlování svatá (Trenčín 1654). Mezi 1655-1662 stál v čele živnosti Dorotin bratr Nikodém Čížek (též Czisek, Lutheola, Tsizek, Zeissek, Zeissel, ca 1600-po 1664). Poté tiskárna fungovala ještě dva roky (do 1664), ale jméno vlastníka v impresech již neuváděla. K závěrečným pracím patří cestopis Samuela Chalupky Vandrovka aneb Putování přežalostné Roziny Puchalky, Samuele Chalupky manželky (Trenčín 1664). Silná protireformační politika donutila Čížkovu rodinu vzdát se živnosti a tiskárnu odprodat prostřednictvím Pavla Vetterina švagrovi Jánu Dadánovi st. do Žiliny. Tím se vývoj trenčínského knihtisku až do příchodu Františka Xavera Škarnicla ml. na dvě století zastavil.

Lit.: KUDLA, J.: Trenčianske tlačiarne. Trenčín 1967; SOBOLOVÁ, B.: Dadanovská exulantská tlačiareň v Žilině. Sdružení knihoven České republiky (red. J. Kubíček), 2005, s. 50-54; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: CHYBA 72, 313 a 315-316 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 329 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; MINÁČ (red.) 1. 429-430 a 6. 301, 308.