Peter Schöffer st.
Peter Schöffer st. (1420/30-1502) významný člen německé rodiny tiskařů. Pocházel z Gernsheimu/R. a během studia v Paříži je doložen 1449 jako písař a iluminátor. Po studiích se usadil v Mohuči, kde přijal místo pomocníka v tiskárně Johanna Gutenberga. Ve sporu vedeném na podzim roku 1455 mezi věřitelem Johannem Fustem a dlužníkem Gutenbergem se postavil na stranu žalujícího Fusta. Když soud přiřkl Fustovi náhradou Gutenbergovu dílnu, Schöffer v ní zakotvil jako tiskař a společníku Fustovi připadla péče o finanční provoz a odbyt. Těsně před 1466 se Schöffer oženil s Fustovou dcerou Christinou.
Poněvadž první dílo, na němž je Schöffer výslovně uveden jako tiskař, přichází až roku 1457, publikace tištěné do této doby písmem Gutenbergovy Bible zvané dle počtu řádků „B 42“ moderní inkunábulistika z opatrnosti připisuje anonymnímu Tiskaři „B 42“, např. odpustkový list Paulina Chappeho Indulgentia zvaný též Turecká bula (Mainz 1454-1455?) a Psalterium cum canticis (Mainz ca 1455). Partnerství Schöffer-Fust fungovalo prokazatelně od 1457 a už tohoto léta se osvědčilo společným signetem (na větvičce zavěšené dva černé štítky, vpravo Χ=Christos, nalevo Λ=logos). Po Fustově smrti se v letech 1467-1502 na tiscích objevuje již jen Schöfferovo jméno. Schöffer během bezmála půlstoletí vyrobil více než 250 publikací.
Na pergamenu luxusně tištěné Psalterium cum canticis (Mainz 1457) je nejstarší dnes známou knihou opatřenou nejen jmény obou společníků, ale i patrně jen rukou přitištěným vůbec prvním signetem a prvními dvoubarevnými iniciálami v historii knihtisku. Záliba v kaligrafii přivedla Schöffera k písmolijectví, a tak dílna už na konci 50. let disponovala asi osmi sortami tiskové textury a několika sadami iniciál. Schöffer jako první Němec použil v knize Guillelma Durantiho Rationale divinorum officiorum (Mainz 1459) při sazbě gotikoantikvu. Jak dokládá Gart der Gesundheit od Johanna Wonneckeho von Cube (Mainz 1485), Schöfferova hornorýnská bastarda velmi úzce předjímala moderní švabach, prezentovaný téhož roku Friedrichem Creussnerem.
Symbolický trojlístek nejstarších německých tiskařů (Leipzig 1740). Gessner, Christian Friedrich: Die so nöthig als nützliche Buchdruckerkunst und Schriftgießerey (Leipzig, Christian Friedrich Gessner 1740–1745). Díl první (1740), tabule za pag. 58 s mědirytovými portréty Gutenberga, Fusta a Schöffera. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY II 31.
Gotikoantikva v Schöfferově tisku Durantiho Rationale (Mainz 1459). Duranti, Guillelmus: Rationale divinorum officiorum (Mainz, Peter Schöffer st. 1459). Fol. 1a s počátkem textu a červeně natištěnou iniciálou Q, doplněnou dodatečně perokresebným filigránem. Repro: Geldner 1968.
Paralela mezi Fustovým–Schöfferovým signetem (Mainz 1462) a značkou v Novém zákonu (Plzeň? po 1476). Vlevo Biblia latina (48 ř., Mainz, Johann Fust – Peter Schöffer st. 1462). Díl druhý, fol. 239a se závěrem Apokalypsy, červeno-černým explicitem a společným signetem. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Knihovna Kinských 341 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vpravo Nový zákon zv. Se signetem (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? po 1476). Fol. 209a se závěrečnou jednosloupcovou sazbou ukončenou signetem, snad napodobujícím značku z Mohuče. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 44 E 67.
Paralela mezi Fustovým–Schöfferovým signetem (Mainz 1462) a značkou v Novém zákonu (Plzeň? po 1476). Vlevo Biblia latina (48 ř., Mainz, Johann Fust – Peter Schöffer st. 1462). Díl druhý, fol. 239a se závěrem Apokalypsy, červeno-černým explicitem a společným signetem. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Knihovna Kinských 341 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vpravo Nový zákon zv. Se signetem (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? po 1476). Fol. 209a se závěrečnou jednosloupcovou sazbou ukončenou signetem, snad napodobujícím značku z Mohuče. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 44 E 67.
Mistr Grüningerova Terentia (Strasbourg 1499). Sibylla, Bartholomaeus: Speculum peregrinarum quaestionum (Strasbourg, Johann Grüninger 1499). Titulní strana s dřevořezem, jehož tvůrce je nazýván Mistr Grüningerova Terentia: nahoře scéna ze Starého zákona (prvotní hřích), dole paralela z Nového zákona (Vzkříšení). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM VI 4.
K typograficky extrémně náročným tiskům patří Psalterium benedictinum cum canticis et hymnis (Mainz 1459) a dvousvazková Biblia latina zvaná též dle počtu řádků „B 48“ (Mainz 1462), kde byl signetový štoček již součástí tiskové formy. Schöffer kromě výše uvedeného Rationale vůbec poprvé tiskem zpřístupnil díla jako Clement V. Constitutiones (Mainz 1460), Marcus Tullius Cicero De officiis (Mainz 1465 a 1466), Bonifacius VIII. Liber sextus Decretalium (Mainz 1465), Justinianus Institutiones (Mainz 1468). Typograficky nádherný sborník De officiis představuje vůbec první dílo antické literatury, které bylo rozmnoženo knihtiskem. Řecká slova se reprodukovala ještě cestou xylografie. V publikaci Pia II. Bulla „Ezechielis prophetae“ cruciata contra Turchos (Mainz 1463) přichází jeden z prvních pokusů osamostatnit incipit na svébytném titulním listě. Poslední známou prací je přetisk Psalterium benedictinum cum canticis et hymnis (Mainz 1502).
Peter Schöffer st. měl čtyři syny, z nichž otcovo řemeslo převzali jen Peter ml. a Johann. Dědicem tiskárny se stal Johann Schöffer (ca 1475-1531), činný od roku 1503 až do své smrti. Nejstarší známou publikací je Hermes Trismegistus De potestate ac sapiencia Dei (Mainz 1503). Do dějin knihtisku vstoupil prvním ilustrovaným německým vydáním Tita Livia Römische Historie (Mainz 1505). Nástupnictví pak připadlo Johannovu synovci Ivo Schöfferovi (ca 1505-1555), který dílnu spravoval od roku 1531 do konce života. Poté podnik během 1555-1559 vedla Ivova ovdovělá manželka.
Otec Ivo Schöffera, Peter Schöffer ml. (ca 1475-1547), založil ve městě druhou tiskárnu (Mohuč 1511-1520), ale kvůli špatným majetkovým poměrům se musel vystěhovat a v letech 1518-1529 pracoval jako tiskař ve Wormsu a 1529-1539 ve Štrasburku. Pak je doložen jako písmolijec v Basileji a 1541-1542 znovu jako tiskař v Benátkách. Spolu s Erhardem Oeglinem patřil k prvním Němcům, kteří si osvojili Petrucciovu technologii nototisku pomocí pohyblivých značek, např. Arnold Schlick Spiegel der Orgelmacher unnd Organisten allen Stifften unnd Kirchen (Mainz 1511?). Monogramista HG, dříve mylně považovaný za Hanse Baldunga Griena, pro mladého Schöffera vytvořil dřevořezovou figurální kompozici, která byla otiskována ve funkci signetu. Tento typ značky, na níž je vypodobněn stojící tiskař s manželkou, je velmi vzácný.
Lit.: ALKER, H.: Die älteste Druckermarke im Psalterium Moguntinum von 1457 … Ein Beitrag zur Geschichte des Mainzer Frühdruckes. Gutenberg-Jahrbuch 1950, s. 134-142; ALKER, H.: Über den Stil von Schöffers zweifarbigen Initialen. Gutenberg-Jahrbuch 1954, s. 66-70; BÖHM, A.: Das Psalterium Moguntium. Kann man aufgrund von Satzvarianten verschiedene Auflagen erschließen? Gutenberg-Jahrbuch 1989, s. 30-38; GECK, E.: Zur Illustration der Druckwerke Johann Schöffers. Mainzer Almanach 1964, s. 145-152; GELDNER, F.: Peter Schöffers Frühzeit. Archiv für Geschichte des Buchwesens 14, 1974, sl. 417-432; GOLDSCHMIDT, A.: The decoration of early Mainz books. Magazine of art 31, 1938, s. 519-522; GRIMM, H.: Das vermeintliche Allianzsignet Fust-Schöffer und seine Schildinhalte. Ein Beitrag zur Deutung des ältesten Druckerzeichens. Gutenberg-Jahrbuch 1962, s. 446-455; HELLINGA, L.: Peter Schoeffer and the book-trade in Maiz: evidence for the organization. In: Bookbindings and other bibliophily. Essays in honour of Anthony Hobson (ed. D. E. Rhodes). Verona 1994, s. 131-183; KÖNIG, E.: Buchschmuck zwischen Druckhaus und Vertrieb in ganz Europa: Peter Schöffers Hieronymus-Briefe von 1470. In: Johannes Gutenberg. Regionale Aspekte des frühen Buchdrucks. Vorträge der internationale Konferenz zum 550. Jubiläum der Buchdruckerkunst am 26. u. 27. Juni 1990 in Berlin (hrsg. von N. Holger). Wiesbaden 1993, s. 130-148; KÖNIG, E.: Für Johannes Fust. In: Ars impressoria. Entstehung und Entwicklung des Buchdrucks. Eine internationale Festgabe für Severin Corsten zum 65. Geburtstag (hrsg. von H. Limburg). München 1986, s. 285-313; KÖNIG, E.: The influence of the invention of printing on the development of German illumination. In: Manuscripts in the fifty years after the invention of printing (ed. J. B. Trapp). London 1983, s. 85-94; KÖNIG, E.: New perspectives on the history of Mainz printing: a fresh look at illuminated imprints. In: Printing the written word. The social history of books, ca 1450-1520 (ed. S. L. Hindmann). Ithaca (NY) 1991, s. 143-173; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LEHMANN-HAUPT, H.: Peter Schöffer aus Gernsheim und Mainz. Übersetzt und mit einem Vorwort versehen von Monika Estermann. Wiesbaden 2002; LEHMANN-HAUPT, H.: Peter Schoeffer of Gernsheim and Mainz with a list of his surviving books and broadsides. Rochester 1950; MASSON, I.: The Mainz Psalters and Canon Missae, 1457-1459. London 1954; MAZAL, O.: Mainzer Psalter von 1457. Kommentar zum Facsimiledruck. Zürich 1969; RÖLL, W.: Die Mainzer Offizin Schöffer und die Drucklegung der „Römischen Historie“ 1505. Gutenberg-Jahrbuch 1990, s. 89-108; RUPPEL, A.: Die Druckerfamilie Schöffer aus Gernsheim. Echte und zweifelhafte genealogische Zusammenhänge. In: Gernsheim am Rhein 600 Jahre Stadt 1356-1956. Festschrift zur 600-Jahrfeier der Verleihung der Stadtrechte durch Kaiser Karl IV. im Jahre 1356 (hrsg. von Fr. Fiedler). Gernsheim 1956, s. 276-280; RUPPEL, A.: Johannes Gutenberg. Sein Leben und Werk. Berlin 1939 (repr. Berlin 1947 a Niewkoop 1967); RUPPEL, A.: Peter Schöffer aus Gernsheim. Mainz 1937; SACK, V.: Über Verlegereinbände und Buchhandel Peter Schöffers. Bibliographischer Nachweis von 95 Einbänden aus seiner Werkstatt. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel. Frankfurter Ausgabe 27, 1971, s. 2809-2817; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 14 (Die Drucker in Mainz. 1. Fust und Schöffer, 2. Johann Numeister, 3. Peter Schöffer). Leipzig 1931; STÖCKL, A. Th.-KUENZER, J. A.: Gutenberg war’s nicht allein. Karlsruhe 1988; WEHMER, C.: Ein frühes Korrekturblatt aus der Schöfferschen Offizin. Gutenberg-Jahrbuch 1932, s. 118-122; WOLF, R. (ed.): Altmeister der Druckschrift. Frankfurt/M. 1940.
Lex.: BENZING (Buchdrucker) 314-315, 443 a 510; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 446; EITNER 9. 58-59 = EITNER, R.: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten christlicher Zeitrechnung bis Mitte des neunzehnten Jahrhunderts. Bd. 1-11. Graz 1959-1960.; GELDNER 1. 30-38. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.